Počet českých a slovenských pivovarů v mapě již překročil číslo 400 a pivovarský boom nám vesele pokračuje, odhaduje se, že jen v České republice je otevřen jeden pivovar týdně. A mě k tomu napadlo pár myšlenek.
Kolik je v České republice pivovarů?
Milovník piva samozřejmě s povděkem vidí, že se do české a slovenské pivní mapy zapichují nové a nové špendlíky, že se opravují staré městské, klášterní a zámecké pivovary, a že se pivovar stává vizitkou mnoha obcí, na níž jsou patrioti patřičně hrdi.
I mně se na cestách po České republice i po džungli internetu takřka pravidelně stává, že se setkám s upoutávkou na pivovar, o němž jsem dřív nebyl věděl. Takové pivovary se samozřejmě snažím co nejrychleji doplnit do seznamu českých a slovenských pivovarů, respektive mapy českých a slovenských pivovarů (v čemž mi můžete pomoci upozorňováním na nová piva a pivovary nebo rovnou zakládáním piv, což je novinka, která se na AP chystá ve velmi brzké budoucnosti.
Některé z pivovarů trochu podceňují prezentaci a tak zjišťování informací připomíná spíš detektivní pátrání (zde je velký prostor pro zlepšení!), jiné obměňují sortiment tak rychle, že to snad ani nelze sledovat. Specifickou kapitolou jsou pak létající pivovary, neustále vařicí nová a nová piva; sledovat všechy ty jednorázově vařené Eddie Clown Show White Rabbit Hop-Hop IPA 16 apod. vyžaduje obvykle být neustále napojen na FB pivovaru, což ne každému vyhovuje.
Přesto bych řekl, že větší část českých i slovenských pivovarů ukazuje svoje piva vcelku transparentně.
I přes explozi minipivovarů jsme ještě nedosáhli stavu před 1. světovou válkou, kdy bylo v Čechách a na Moravě okolo 700 pivovarů jen v Praze 63 (viz kniha Stanislava Musila Sláva a zánik pražských pivovarů) a prakticky v každém menším městečku byl pivovar, ve větších dokonce několik, a to nepočítám pivovary klášterní a šlechtické. Pochopitelně, že kvalita kolísala, ale bylo to spíše z důvodů nestálé kvality surovin a obtížnosti udržet stálé technologické postupy v malých pivovarech s místními dodavateli. Dnes kvalita kolísá spíše z jiných důvodů.
Mapa pivovarů z roku 1913. Až se budu nudit, tak těch 700 špendlíků napíchám do online mapy.
Místní malé pivovary mají proti velkým výhodu v tom, že je jejich pivo obvykle živé, neupravované filtrací či pasterací a jeho cesta do zákazníkova hrdla je velmi krátká (často doslova jen několik metrů). Na druhou stranu však neplatí, že minipivovar rovná se automaticky skvělé pivo. Pivovary mají být samozřejmě výdělečné podniky a někteří majitelé výdělečnost postavili s náskokem na první příčku v žebříčku priorit, což se na kvalitě piva pochopitelně projeví. I přesto bych však úroveň českých minipivovarů označil převážně za dobrou.
Ovšem nejspolehlivější z hlediska poměru cena:kvalita se mi v průměru paradoxně nejeví minipivovary, ale zavedené malé i středně velké průmyslové pivovary. Tyto pivovary už mají (na rozdíl od mnohého minipivovaru) zvládnutou technologii (tj. drží stabilní kvalitu), vlastního sládka (který nemusí dohlížet na x dalších pivovarů), zároveň si však díky tvrdé konkurenci musejí držet vysokou jakost, protože na kompenzaci nekvality reklamou nemají peníze. Současně zvládají distribuci do té míry, že na jejich piva při troše snahy můžete natrefit i v běžných obchodech.
Od menších pivovarů (zejména těch mini) by se mi osobně líbila trochu větší chuť experimentovat. Ze zkušenosti se mi zdá, že dobrá polovina sází na klasickou spodně kvašenou kombinaci "desítka, dvanáctka a polotmavá třináctka", přičemž "jemně sladový, málo chmelený nefiltrovaný minipivovarský ležák s troškou obilnosti" už se v mých očich stal prakticky svébytnou kategorií minipivovarské pivní kultury. Kdyby ovšem majitelé minipivovarů svoji živnost pojali trochu i jako pivní osvětu, přineslo by to úžasné zpestření do české / slovenské pivní mapy. A rozhodně si nemyslím, že by experiment nemusel uspět, podívejme se například na pšeničná piva - před 10ti lety unikát, dnes díky dobrým prodejům bezmála povinnost v nabídce každého trochu ambicióznějšího pivovaru. Podobně populárními se stávají ejly, které se dnes s větším či menším úspěchem snaží vařit řada menších pivovarů.
Zákazníkům - pivomilům bych si tedy dovolil navrhnout na cestách za pivem experimentovat, porovnávat, vzdělávat se a nenechat se zmámit představou, že minipivovarský ležák je automaticky nejlepší pivo na světě. Pivní svět je totiž stejně pestrý, jako ten skutečný. A jelikož jsou v některých oblastech České republiky takové shluky pivovarů, že jim lze snadno přizpůsobit i dovolenou, není obtížné vyjít vstříc poznávání pestrého pivního světa.
Abych své krátké zamyšlení shrnul: zatím to vypadá, že pivovarů bude přibývat a že máme našlápnuto k obnově stavu, který tu byl po staletí. A nejen to - přestože bude česká kotlina patrně vždy domovem světlého spodně kvašeného ležáku, máme zde i vcelku jedinečnou příležitost mít zde svůj "pivní svět v malém".
Je to příležitost jak pro sládky, majitele, tak i pro štamgasty. Nuže - nepropásněme ji.
Dej Bůh štěstí!
I mně se na cestách po České republice i po džungli internetu takřka pravidelně stává, že se setkám s upoutávkou na pivovar, o němž jsem dřív nebyl věděl. Takové pivovary se samozřejmě snažím co nejrychleji doplnit do seznamu českých a slovenských pivovarů, respektive mapy českých a slovenských pivovarů (v čemž mi můžete pomoci upozorňováním na nová piva a pivovary nebo rovnou zakládáním piv, což je novinka, která se na AP chystá ve velmi brzké budoucnosti.
Prezentace pivovarů
Některé z pivovarů trochu podceňují prezentaci a tak zjišťování informací připomíná spíš detektivní pátrání (zde je velký prostor pro zlepšení!), jiné obměňují sortiment tak rychle, že to snad ani nelze sledovat. Specifickou kapitolou jsou pak létající pivovary, neustále vařicí nová a nová piva; sledovat všechy ty jednorázově vařené Eddie Clown Show White Rabbit Hop-Hop IPA 16 apod. vyžaduje obvykle být neustále napojen na FB pivovaru, což ne každému vyhovuje.
Přesto bych řekl, že větší část českých i slovenských pivovarů ukazuje svoje piva vcelku transparentně.
Trocha historie
I přes explozi minipivovarů jsme ještě nedosáhli stavu před 1. světovou válkou, kdy bylo v Čechách a na Moravě okolo 700 pivovarů jen v Praze 63 (viz kniha Stanislava Musila Sláva a zánik pražských pivovarů) a prakticky v každém menším městečku byl pivovar, ve větších dokonce několik, a to nepočítám pivovary klášterní a šlechtické. Pochopitelně, že kvalita kolísala, ale bylo to spíše z důvodů nestálé kvality surovin a obtížnosti udržet stálé technologické postupy v malých pivovarech s místními dodavateli. Dnes kvalita kolísá spíše z jiných důvodů.
Mapa pivovarů z roku 1913. Až se budu nudit, tak těch 700 špendlíků napíchám do online mapy.
O kvalitě pivovarů
Místní malé pivovary mají proti velkým výhodu v tom, že je jejich pivo obvykle živé, neupravované filtrací či pasterací a jeho cesta do zákazníkova hrdla je velmi krátká (často doslova jen několik metrů). Na druhou stranu však neplatí, že minipivovar rovná se automaticky skvělé pivo. Pivovary mají být samozřejmě výdělečné podniky a někteří majitelé výdělečnost postavili s náskokem na první příčku v žebříčku priorit, což se na kvalitě piva pochopitelně projeví. I přesto bych však úroveň českých minipivovarů označil převážně za dobrou.
Ovšem nejspolehlivější z hlediska poměru cena:kvalita se mi v průměru paradoxně nejeví minipivovary, ale zavedené malé i středně velké průmyslové pivovary. Tyto pivovary už mají (na rozdíl od mnohého minipivovaru) zvládnutou technologii (tj. drží stabilní kvalitu), vlastního sládka (který nemusí dohlížet na x dalších pivovarů), zároveň si však díky tvrdé konkurenci musejí držet vysokou jakost, protože na kompenzaci nekvality reklamou nemají peníze. Současně zvládají distribuci do té míry, že na jejich piva při troše snahy můžete natrefit i v běžných obchodech.
O méně obvyklých pivních stylech
Od menších pivovarů (zejména těch mini) by se mi osobně líbila trochu větší chuť experimentovat. Ze zkušenosti se mi zdá, že dobrá polovina sází na klasickou spodně kvašenou kombinaci "desítka, dvanáctka a polotmavá třináctka", přičemž "jemně sladový, málo chmelený nefiltrovaný minipivovarský ležák s troškou obilnosti" už se v mých očich stal prakticky svébytnou kategorií minipivovarské pivní kultury. Kdyby ovšem majitelé minipivovarů svoji živnost pojali trochu i jako pivní osvětu, přineslo by to úžasné zpestření do české / slovenské pivní mapy. A rozhodně si nemyslím, že by experiment nemusel uspět, podívejme se například na pšeničná piva - před 10ti lety unikát, dnes díky dobrým prodejům bezmála povinnost v nabídce každého trochu ambicióznějšího pivovaru. Podobně populárními se stávají ejly, které se dnes s větším či menším úspěchem snaží vařit řada menších pivovarů.
Pojďme poznávat!
Zákazníkům - pivomilům bych si tedy dovolil navrhnout na cestách za pivem experimentovat, porovnávat, vzdělávat se a nenechat se zmámit představou, že minipivovarský ležák je automaticky nejlepší pivo na světě. Pivní svět je totiž stejně pestrý, jako ten skutečný. A jelikož jsou v některých oblastech České republiky takové shluky pivovarů, že jim lze snadno přizpůsobit i dovolenou, není obtížné vyjít vstříc poznávání pestrého pivního světa.
Abych své krátké zamyšlení shrnul: zatím to vypadá, že pivovarů bude přibývat a že máme našlápnuto k obnově stavu, který tu byl po staletí. A nejen to - přestože bude česká kotlina patrně vždy domovem světlého spodně kvašeného ležáku, máme zde i vcelku jedinečnou příležitost mít zde svůj "pivní svět v malém".
Je to příležitost jak pro sládky, majitele, tak i pro štamgasty. Nuže - nepropásněme ji.
Dej Bůh štěstí!
21.10.2016 11:54