Všechny recenze piv
< recenzce předchozího měsíce recenzce dalšího měsíce >Chodovar Zámecký ležák special 13°
světlé speciální pivo
Redaktor PanVrchni , 31.7.2014Bar / Billiard club Albert, Na Slupi 3, Praha 2
Skrze jedenáctku a dvanáctku jsem se v baru Albert propracoval až ke světlé třináctce Chodovar a musím říct, že jsem svého úsilí nemusel litovat, poněvadž obě své předchůdkyně porazila o parník.
Sliby mnohosnubné zlaté až zlato-medové barvy a velmi husté bílé pěny bohužel trochu ohrozila mírně nakyslá vůně, daná patrně slabší výtočí (což jsem se posléze pokusil změnit a několik hostů u výčepu přesvědčit k ochutnání třináctky, žel jen s menším úspěchem, 4 Kč navíc zřejmě někomu připadá moc za chuťový zážitek o třídu výše).
Zatínám nosní dírky a otevírám ústa. Střední říz čechrá sladovější, ale silnou, ovocitě plnou a komplexní chuť jdoucí až do medovo-květových tónů. O elegantní zakončení se stará chodovarská jemná, avšak táhlá a nekompromisní hořkost.
Sladová složka chuti je opravdu bohatá, živá a stejně jako celá chuť piva velice, velice uspokojující. Hořkost je zase harmonicky napojená, řekl bych nenásilně sebevědomá. Tohle je zkrátka vzorná kombinace plnosti a a pitelnosti.
Velká škoda slabé výtoče, která vnesla do vůně i do chuti stopy nakyslosti. Statečně jsem ji však přepil, dal si ještě jednu třináctku a ta už tímto neduhem netrpěla.
Kdybych měl slovně ohodnotit piva značky Chodovar, která jsem v baru Albert ochutnal, žebříček by vypadal asi takto: jedenáctka - dobrá, dvanáctka - nadprůměrná, třináctka - vynikající. A nejen kvalitou, ale i cenou, neboť toto skvělé pivo jsem dostal za necelých 30 Kč.
Postřižinské - Něžný barbar 13°
polotmavé speciální pivo
Redaktor PanVrchni , 30.7.2014lahev (Tesco)
Barbaři ve střední Evropě již nežijí. Jedinou výjimkou je rovinatá oblast v okolí Nymburka. Zde se podle dostupných zpráv shlukují zejména v okolí pivovaru, který je též místem jejich rozmnožování.
Jeden Něžný barbar z Nymburka doputoval až ke mně a pokusil se dobýt má ústa svými zbraněmi.
Jako první vytáhl sladovo-karamelovo-ovocitou vůni vznášející se nad světlounce béžovou hustou pěnou na tůni temně čajové barvy.
Něžný barbar není nijak agresivní. Projevuje své sladově-ovocné středně plné tělo s nádechem karamelu a medu, rychle vyvažované hořkostí, která se ovšem hlavně na patře hodně "roztáhne" a je v závěru dost drsná, až ulpívající.
Pojmenování Něžný barbar tedy celkem ladí s názvem piva - něžnost reprezentuje ono sladově ladné tělo, zatímco hořkost v závěru zase připomíná drsného barbara.
Pivo nepůsobí nijak těžkopádně a pitelnost je navzdory jistému ulpívání hořkosti dobrá. Sice jsem se do něj vpil až zhruba po půlce půllitru, ale potom už to šlo samo :-)
V lahvovém podání přímo cítím, o kolik by byl Barbar lepší točený, ale momentálně nevím, kde ho v této podobě sehnat.
Každopádně je postřižinský Něžný Barbar příjemná polotmavá třináctka, i když k úplné špičce ji schází trocha harmonie a pitelnosti; na druhou stranu pak by se asi nemohla jmenovat "Něžný barbar", ale spíše "Něžné princátko" a takovou knihu pokud vím Bohumil Hrabal nenapsal.
Pernštejn polotmavý výčepní - hm, dosti vysoká barva na úvod - klidně bych tvrdil, že pivo by bylo lze označit i jako tmavé, ale budiž. Vůně nepříliš výrazná - kávová, přesto však v pořádku. Pivo lehce kávové a vodové s nenápadnou chmelovou linkou. Celým vjemem se "táhne" lehká a přesto vnímatelná nasládlost. Je to jistě díky umělému sladidlu (sacharin), který je v pivu přítomen. Pivo vcelku chuťově dobré a nevysilující. Škoda jen, že k sacharinu se přidává další chemie - kyselina askorbová.
Pivo Konrád Spytihněv čtrnáctka (světlý speciál s pšeničnými slady) má též bezejmenného bratra, který byl součástí multibalení piv Konrád v obchodech Lidl v rámci pivních dnů.
Byl jsem na tohoto siláka velice zvědav, zejména na to, zda mi více sedne hořkost, která mi u Spytihněva připadala trochu moc drsná.
Vůně je i zde silná, příjemná, jsou výrazně cítit chmelové pryskyřice a nádech kvasu. Dobře působí také krémově bílá, hustá pěna a lákavá zlatá barva s narudlými odlesky.
V úvodu chuti nás Konrád čtrnáctka uvítá krásně plným medově bohatým sladem s velkorysými chmelovými pryskyřicemi. Za tři čtyři vteřinky se zhoupne elegantně hořké zakončení, dostatečně důrazné, ale přesto nerušivé. Průběh hořkosti mi opravu připadal elegantnější a seděl víc, než u Konráda Spytihněv.
Tělo je velmi plné, ale přesto nepůsobí únavně a pitelnost je přes výraznou chuťovou plnost dobrá. Pro pochopení rozdílu v pitelnosti můžete čtrnáctku Konráda porovnat například se zlatým Masterem.
Ke světlé čtrnáctce z Vratislavic tedy nemám žádné výhrady, naopak: podle mě je to světlý speciál, jak má být a až někde uvidím čepovanou variantu, budu jí věnovat náležitou pozornost.
Nedočkavě jsem hleděl, kdy se mi podaří získat pivní novinku Velkopopovický Kozel Extra svieži dostupnou zatím jen na Slovensku, což se mi díky přátelské pivní výměně podařilo. Zajímavé je, že "Velkopopovický" Kozel Extra svieži není vyráběn ve Velkých Popovicích, dokonce ani v žádném českém pivovaru, ale ve slovenském pivovaru TopVar ve Velkém Šariši. Inu, globalizace dokáže věru divy, dokonce i přesunout Popovice do Šariše.
Mne ale samozřejmě nejvíc zajímal obsah lahve a zejména, zda dokáže avizovaný chmel Citra pozdvihnout poněkud splihlou vlajku výčepního Kozla (zde EPM jen 8,5%, takže Velkopopovický Kozel Extra svieži je vlastně "osmička").
Již ve vůni se za chlebovo-kvasovým nádechem vyjevují i očekávané mírně citrusové tóny (jdoucí jakoby do ejlu, ale o dost slabší).
Barva piva je velmi světle slámová, pěna bílá, poměrně hustá a celkem držící.
Na jazyku se zatřepe dobrý říz a již se rozvíjí chuť.
Nejprve tedy jemná hořkost v úvodu, pod ní vteřinka slabší kyselosti a trocha mladiny. Následně se se vykulí celkem svěže sladové slabší tělo, které se pár vteřin rozvíjí, aby nakonec jeho exhibici (jejíž délka je neúměrná tomu, čím se tělo může pochlubit) utne jemně aromaticky hořké zakončení.
Všechny chutě jsou dost jemné, funkční, i když ne úplně dokonale harmonické. Někoho by v chuti mohla rušit trochu nezbednější kyselinka. Nejlépe mi Extra Svieži Kozel chutnal, když jsem se napil větším douškem a nechal jím zalít celá ústa.
Velkopopovický Kozel Extra svieži je patrně zamýšlen jako lehčí, ale zajímavě pivo do letních dnů. Pozice kvalitních řemeslně vařených piv jistě neohrozí, ale v ranku průmyslových pivovarů se nejspíš dá říct, že bylo cíle dosaženo.
Rozhodně jde o příjemnou změnu a zpestření a chmel Citra chuť obzvláštňuje, i když asi méně, než by si příliš důvěřivý zákazník představoval. I tak je ale na tomto pivu dle mého názoru právě Citra nejzajímavějším elementem.
Schwarzenberg světlé výčepní
světlé výčepní pivo
Štamgast Ganimoth , 28.7.2014Zakoupeno v pivotéce U Kříže, Kutná Hora
Vůně sladová, méně výrazná, pěna nepříliš stabilní.
Na desítku docela pěkně sladové tělo s celkem přijemnou hořkostí. Nic komplikovaného, ale super třeba na práci na zahradu. Po minulých zkušenostech jsem si tentokrát vzal ke srovnání také lidlovský Argus 10 Original. A musím říci, že rozdíly mezi těmito pivy byly poměrně minimální. Argus měl o něco hustší pěnu, byť taktéž nevydržela nijak mimořádně dlouho. Vůně a barva obou piv byla prakticky identická, v chuti mi přišel Schwarzenberg malinko sladovovější, ale ten rozdíl byl dosti malý, u dvou piv stejné značky bych ho prostě svedl na rozdíl mezi várkami.
Horké slunce vypálilo do českých obchodů další dávku míchaných nápojů na bázi piva. Tento druh osvěžení je sice od piva trochu vzdálený, ale v horku člověk vypije skoro všechno, co aspoň trochu studí a navíc - cider je pivu přeci jen příbuznější, než třeba třešňová šťáva.
Tentokrát jsem se občerstvil Staropramenem Cool Cidermix, tedy směsí výčepního piva Staropramen a "ciderové složky" (v níž tvoří cider jen jednu z částí).
Jablkovo kvasová vůně a světlounce žlutá barva působí lehce a svěže. Nápoj má dokonce i středně hustou, bílou pěnu.
Staropramen Cool Cidermix se uvádí klasicky staropramen-coolovsky výrazným limonádovým řízem.
Chuťově působí kombinace cideru, máty a piva působí celkem příjemně, osvěží a je rozhodně zajímavější, než limonádovité cukrbliky časté u míchaných nápojů z piva. Ciderová složka si s pivem chuťově docela rozumí a obě spolupracují zhruba rovným dílem. Kyselost jablek zvyšuje občerstvující schopnost nápoje.
Je to trochu zvláštní, ale zdá se mi, jako by hořkost neobstarával ani tak chmel, jako spíš máta, která nápoji dodává též netradiční, jakoby mírně kopřivový nádech.
Staropramen Cool Cidermix je jednou z mála míchanic, kterých bych dokázal vypít více, než 1 kus (ale pravděpodobně ne víc, než tři). Vychlazený v létním horku - proč ne.
Pivovar Topvar patří mezi nejvýznamnější slovenské průmyslové pivovary a proto se sluší ochutnat, co bratři za Beskydami připravili. Předmětem mé ochutnávky byl Topvar ležiak 12% (překládat snad netřeba :-)), tedy dvanáctka v lahvové variantě.
Vůně tohoto piva je výrazně kvasová a bohužel nijak zvlášť lákavá. Dojem poněkud vylepšuje zlatá barva a zejména poměrně hustá, bílá, trvanlivá pěna.
Přiměřený říz občerstvuje chuť, jež je v první vteřince dvou silně sladově (až ulepeně) plná. Záhy však začne nasazovat hořkost, nejprve jen vyvážuje chuť sladu, ale poté, co sladovost "vyklidí pole", převezme hořkost zcela vládu a vyplní celá ústa do drsného, až téměř ulpívajícího projevu.
Není to úplně průběh, na který bych byl zvyklý z českých ležáků z průmyslových pivovarů, nicméně poté, co jsem svůj jazyk nechal Topvaru dvanáctce přivyknout (což rozhodně nebyl nijak obtížný úkol), se dal docela dobře a příjemně pít.
Světlý ležák Topvar asi neobdrží cenu za nejlepší slovenské pivo, ale jde o solidní ležák s nadprůměrnou hořkostí, který slovenskému pivovarnictví rozhodně ostudu nedělá.
Chodovar Prezident Premium 12°
světlý ležák
Redaktor PanVrchni , 23.7.2014Bar / Billiard club Albert, Na Slupi 3, Praha 2
Za Chodovarem jedenáctkou ochutnané v kulečníkovém baru Albert mohlo těžko následovat něco jiného, než dvanáctka Chodovar Prezident Premium z téhož pivovaru v Chodově Plané. Zejména jsem byl zvědav na konzistentnost chuťového projevu oproti jedenáctce a těšil jsem se též na hutnější tělo.
Velmi hustá bílá pěna (o dost hustší, než u jedenáctky) a krásně lákavě zlatá barva naznačily, že bych se nemusel zklamat.
Trochu hůře na tom byla slabší, mírně sladová vůně, která s sebou bohužel táhla i lehkou nakyslost v pěně (danou patrně menší výtočí).
Dvanáctka Chodovar se opět čepýřila nadprůměrným řízem, ale naštěstí ne tak agresivním jako u jedenáctky. Chuťový projev opravdu konzistentní je, tedy dvanáctka chutná podobně jako plnější bohatší jedenáctka Chodovar. Tělo je poměrně kulaté, ale neulepené, sladovost je vyvažována jednak velmi mírnou optimistickou kyselinkou a za druhé přiměřeně hořkým, táhlým zakončením, za nímž však bohužel opět zvoní mírně kovová příchuť.
Byl jsem nucen ji "přepít", co je trochu škoda, protože jinak je Chodovar dvanáctka bezpochyby kvalitním, příjemným, harmonickým a dobře pitelným ležákem, a to zvláště poté, co se do něj vpijete.
Do úplné špičky mu sice trochu schází, ale řečeno sportovní terminologií: titul by v české pivní extralize získal jen těžko, nicméně do play-off se s přehledem probojuje a rozhodně tam nebude jen do počtu.
Na úvod - ty etikety Bernardů skutečně splývají, to je nerozlišitelná záležitost - takže při výběru piva musíte být skutečně pozorní, a dokonce musíte i umět číst.....chachacha, no dobrá, vtip na úvod, přejděme k věci.
Opět se jedná o typický výtvor z Humpolce, tudíž pivo prakticky bez sladové složky, vykoupené jen a jen hořkostí o jedné úrovni. Nic proti, pivo má být primárně hořké, takže neodsuzuju, jen tam nevidím nějaký potenciál k objevení čehosi zajímavého v chuti. Když k tomu připočtu dosti ambiciózní cenu, vychází mi, že na celovečerní konzumaci to nebude.
Sorry, pane Magor... :)))
Ta tohle pivo jsem jako milovník Starobrna očekával s nevšedním zájmem a natěšením...Musím však bohužel - minimálně zčásti - dáti za pravdu Panu Vrchnímu. Realita není úplně taková, jak slibují bombastické nápisy a propagace.
Pivo má chuť prakticky stejnou jako normální ležák Starobrno, takže (z mého pohledu) samozřejmě velice přijatelnou, ale zázrak se nekoná. Čekal jsem trochu "kdysi-radegastí" hořkosti, která se ovšem nedostavuje.
Točenou variantu jsem ochutnal ještě předtím, než šla do oběhu lahvová (přímo v restauraci Starobrno) a byla samozřejmě lepší.
Dle legislativy polotmavý speciál (18,5% EPM), správněji asi světlý bock. Narazil jsem na toto pivo ve výše uvedené pivotéce a protože mi tento pivní styl více, než vyhovuje - podaroval jsem sám sebe hned 3 kousky. Nelituji - po sladově karamelovém robustním úvodu nás přivítá nižší až delikátní říz a ostřejší, ač zastřená chmelová hořkost. Pitelnost i vzhledem k obsahu alkoholu nebezpečná a musel jsem se hodně krotit, abych nedal všechny 3 najednou. Jak už jsem psal i jinde - pro mě osobně ideální nápoj po těžkých a tučných jídlech české kuchyně.
Po kvasnicové nefiltrované desítce Bernard s podstatně menší pompou představil brášku o stupínek silnějšího, kvasnicový ležák jedenáctku.
Pompa však dobré pivo nedělá a já jsem pořád přesvědčen, že podstatný je obsah lahve a nikoliv to, co je na ní namalováno, nebo s jakým slevovým kupónem nám byla prodána.
Zdá se, že podobný názor má i vedení pivovaru Bernard, protože kvasnicová jedenáctka je dalším zdařilým kusem z jeho produkce.
Již v lahvi máte příležitost vidět zřetelné vločky kvasnicové sedliny, takže víte, že vás nikdo neošidil a kvasnice si opravdu vypijete.
Kvasnice jsou velmi silně cítit též ve vůni a potvrzují tak výše řečené.
Pěna kvasnicové jedenáctky Bernard je po přelití do sklenice bílá, zpočátku středně hustá, ale později bohužel (a překvapivě) zřídla do velkých bublin. Barva piva je zlato - dřevová, téměř čirá.
V chuti piva se krásně snoubí vyvážená lahodně plná sladovost s harmonicky napojenou pryskyřičnou hořkostí.
Kulaté, blahobytně a sebejistě plné tělo paní Jedenáctky si velmi dobře rozumí s elegantními chmelově hořkými šaty, z nichž nejdřív vyprskne pryskyřice, ale záhy se zklidní do sametové hebkosti, a až na konec trochu zazlobí drsnějším projevem, kterým jako by říkala "mohla bych být zlá, kdybych chtěla!"
Pivo je opravdu výtečně vyladěné a harmonické a pije se téměř samo - zkrátka trefa do černého a velmi vydařený kousek. Škoda jen, že obal může mezi vzájemně dosti podobnými lahvemi Bernarda zapadnout. Mimochodem, už jsem se v "barevném kódu" Bernarda zorientoval, ale trochu mi to trvalo, tedy: stříbrný staniol a část pozadí etikety = desítka, hnědý = dvanáctka (proč hnědá evokující dojem tmavého piva a ne obvyklá zlatá?), zelený = jedenáctka; červená linka = kvasnice. Je to složité jak květomluva a obávám se, že zákazník nenavyklý na Bernarda na to bude zírat jak jelen zjara na nový vrata.
Tato "Bernardní pivomluva" je snad jedinou nedotažeností na kvasnicové jedenáctce. To, co najdete v lahvi, je však zcela uspokojující a přímo vyzývající k ochutnání čepované varianty.
Dobrý a vyvážený zástupce svého druhu, Kounic z Uherského Brodu je ale o neco lepší. U nás dobře dostupný v Bille ve stojanu Lobkowiczkych piv.
Svijanský Kníže 13°
světlé speciální pivo
Štamgast miissanek , 19.7.2014Zatím jen lahváče - Hypernova Albert
Pro mě nejlepší pivo ze Svijanské líhně, o krapet ještě lepší než kvasničák. Patřičně hořký, zkrátka jak má být.
Březňák světlý ležák speciál 14°
světlé speciální pivo
Štamgast miissanek , 19.7.2014Na růžku Praha Smíchov, ovšem dnes tam v té hospodě točí euro-splašky od Staropramenu. Bohužel...
Vynikající vícestupňový ležák, kulinářský zážitek pro každého pravého pivaře. Velmi mi chutnal i lahvový, na kterého občas v českých obchodech narazím. Pro mě to je skvělé a poctivé české pivo, které bych rád viděl v mnohem více hospůdkách, než nyní.
Rebel s kvasnicemi
světlý ležák
Štamgast miissanek , 19.7.2014Bufet v Braníku u Vltavy, nevím už přesně kde
Jedinkrát jsem tento mok ochutnal na procházce z Modřan do Braníka. Bylo to moc dobré pivečko a moc rád bych si ten jedinečný záitek zase někdy zopakoval.
Démon
polotmavé speciální pivo
Štamgast miissanek , 19.7.2014Bufet u Hostivařské přehrady, U krále Miroslava v Praze, lahváče v multipacích v Albertu, Lidlu i Penny
Vynikající polotmavý ležák ovšem zcela bez sladké pachuti karamelu, kterou konkurence často tmavou barvu svým speciálům dodává. Démon byl jedním z impulzů, díky jemuž jsem již před lety zcela zavrhl pivovary chrlící v megatunách na český trh předražená euro-piva, která ve většině českých hospod bohužel představují jedinou alternativu k vodě z vodovodu nebo kofole. Démonek je démonek a vzpomínám si, jak jsem jich jedno horké červnové odpoledne zdolal osm. To byl slalom domů...
Vynikající vícestupňový ležák, lahůdka pro pivaře a pastva pro jeho oči i nosánek. Ovšem opatrně, opravdu leze do hlavičky... :-)
Pilsner Urquell
světlý ležák
Štamgast miissanek , 19.7.2014Všude kam se podíváte, to je snad pakárna nebo co, že neznají české hospody jiné pivo?
Kopíruji následující text, který jsem tu napsal jako rozzlobený pivař host, když jsem hledal na netu mezi hospodami v Táboře alespoň jedinou, ve které by se netočily profláklé Pillsnery, Gambrihnusy a Budwary:
Já proti Pillsneru osobně nic moc nemám, není to špatné pivo, ale nesmírně mi vadí, že Pillsner čepují v drtivé většině českých hospod. K tomu připočtu Gambrinus (který se opravdu nikdy pít nedal) a euro-splašky typu Staropramen, Radegast a stále se horšící Kozel. To máme pouhých pět značek v českých hospodách. Přitom v roce 2014 bylo na našem území více jak 200 pivovarů, ovšem hospod, kde se tato ostatní piva čepují, je po republice a zejména v turistických lokalitách jako šafránu. Ptám se sakra "PROČ"!!! Copak jen výše zmíněné značky jsou vrcholem českého pivovarnictví? Osobně musím konstatovat, že právě tato skutečnost mi často dokáže pěkně pokazit dojem z jinak velmi pěkného výletu, neboť vývěsní štít charakteristický pro Pillsner, Gambrihnus & spol mě dokáže na konci turistické tůry pěkně vytočit. No, je to evidentně jen můj problém, protože kdyby čeští pivaři byli pivaři a ne jen konzumenti zblblí TV reklamou, tak by své hostinské ke změně sortimentu donutili. Já sám to bohužel nevytrhnu!
Černá Hora - Kvasar
světlé speciální pivo
Štamgast miissanek , 19.7.2014Točené už nevzpomenu kde, lahvové občas Lidl
Vynikající hořké pivo s netradiční sladkou příchutí medu. Tyto chutě se ale nemydlí, jak by si někdo mohl myslet, neboť Kvasar je opravdu výborný ležáček a tu medovou příchuť na pozadí jen vzdáleně tušíte. Sládkové Černé hory tu odvedli velmi dobrou práci a dodali českým pivařům velmi osvěžující delikatesu.
Černá Hora - Borůvka
světlý ležák ochucený
Štamgast miissanek , 19.7.2014V bistru na Palmovce (Praha), Albert Hypermarket, občas Lidl
Proti populárním (u mě teda ne!) rádlerům opravdové pivo, kde kdesi v dálce tušíte borůvkovou příchuť. Nedá si pít na kbelíky ani moc často, ale sem tam si ho velice rád dám.
Novinka Pardála pro sezónu 2014 (?). Už mám těch rádlerů či jak se těm ovocnejm tlamolepům říká plný zuby. Tohle prostě není pivo, nikdy nebylo a nikdy nebude. Je to přeslazená limonáda a někdo do ní přilil trochu zvětralýho piva z vypláchnutýho sudu. Ne, za mě opravdu ne. Páni sládkové z Pardála by se měli jet podívat do Broum do pivovaru Matuška. Od nich jsem před dvěma roky pil bezové pivo, ale to byl, pánové, kulinářský zážitek! A když už někdo chce ochutnat ovocné pivo, tak doporučuji Černou Horu Borůvku, neboť to JE PIVO s nepatrnou stopou borůvkové chuti a tak by to mělo být. Bezový Pardál sice hezky voní, ale pro pivaře to je něco odporného!
Konrád Spytihněv 14°
světlé speciální pivo
Štamgast miissanek , 19.7.2014Nádražní restaurace Řevnice u Prahy, lahváče občas v Lidlu
Upřímně, s recenzí PanaVrchního dost nesouhlasím. Asi to lahvové, které testoval on, nebylo z nejlepších. Já měl štěstí na točeného Spytihněva (i když lahváčka jsem pil také, občas jej prodávají v Lidlu v kartonu s dalšími výtečnými vratislavickými ležáky). Spytihněva považuji za výtečné české pivečko s parádní hořkostí a vynikající pitelností - i moje drahá polovička, která obvykle za mými 2-3 půllitry pokulhává jednou usmolenou třetinkou v případě tohoto lahodného moku zdolala celý půllitr a ještě upila z mého třetího. Více jsme raději nedali, přeci jen 14° je 14° a před námi bylo ještě pár kilometrů.
Konrád Červený král
světlý ležák
Štamgast miissanek , 19.7.2014Jezdecký klub Císařský ostrov, Praha, Stromovka
Červený Konrád není zrovna z piv, na které narazíte při toulkách českou kotlinou. Osobně jsem jej pil zatím jen jednou v malém bufíku nedaleko pražské Stromovky. Ovšem dojem, který na mě zanechal, vydrží navěky. Naprosto jedinečný a úžasný ležáček s nepatrně ovocnou příchutí, ale tu jsem si víceméně na pozadí poctivé pivní chuti jen představoval. No co vám budu povídat, lahůdka a prostě něco úžasného.
Pil jsem Lipana 2x v životě při návštěvě Dražíče, světlý i polotmavý ležák a pokaždé to byl kulinářský zážitek, na který do smrti nezapomenu. Olympští bohové nemohli pít nic lepšího, jejich nektar proti Lipanovi musel být odporným patokem. Je škoda, že na toto pivo jinde v republice nenarazíte. Vyhnal bych Pillsner a Gambrihnus z českých hospod a místo nich bych čepoval Lipana a další pivečka z malých pivovarů. Bohužel, jsem s tímto názorem osamocený...
Zatím znám Primátora jen z lahví, ale velice rychle se stal mou oblíbenou značkou. Jeho hořkost mi učarovala. Zkrátka mi chutná a moc rád bych někdy zašel na točenýho...
Já bych v hodnocení tohoto piva tak přísný nebyl. Přeci jen - porovnejte si Máz s Gambrihnusem nebo desítkou od Staropramenu, je to jiný level. Pravdou je, že před rokem 2010 byl Máz podstatně lepší, jenže kdo jej tehdy znal... Je logické, že zněkolikanásobením jeho výroby musela jít kvalita do pozadí a nevyrovnanost v kvalitě lahvového Mázu jsem také z řečí několika známých zaznamenal. Přesto zůstávám příznivcem Mázu, neboť v českých supermarketech je toto často jediná možnost koupit si domů slušné pivo za dobrou cenu.
Svijanský Fanda 11°
polotmavý ležák
Štamgast miissanek , 19.7.2014U nádraží v Dawli asi před 3 roky
Pil jsem jej pouze jednou, tehdy to byla novinka a nijak nadšený jsem z tohoto produktu nebyl. Svijanský máz je ve stejné kategorii o několik levelů výše.
Chodovar Zlatý ležák 11°
světlý ležák
Redaktor PanVrchni , 18.7.2014čepované - bar / Billiard club Albert, Na Slupi 3, Praha 2
V kulečníkovém baru Albert v Praze na Albertově už léta čepují pivo Chodovar ze stejnojmenného pivovaru v Chodově Plané. Využil jsem příležitosti, zavítal a prošel celý zdejší pivní lístek odshora dolů. Tedy, přesněji řečeno, odspoda nahoru, protože obvyklým pořadím mých degustací je začínat jednoduššími pivy a "propít" se k chuťově komplexnějším.
Já jsem tedy svůj "večírek s Kozinou" začal světlým ležákem jedenáctkou Chodovar.
To je pivem pěkně zlaté barvy se středně hustou bílou, relativně trvanlivou pěnou a kvasovou vůní nad ní.
Doposud vše působí lákavě, avšak poté, co se napiji, podráždí měkké tkáně uvnitř mých úst velmi silný, až rušivý říz a já začínám na vlastní kůži (doslova) pociťovat význam tohoto slova.
Do krve mě Chodovar naštěstí nepořezal a postupně se trochu uklidňuje, takže mohu věnovat pozornost vyvážené jemně sladové chuti s hořkostí, která se po mírumilovném ústupu sladovosti ještě několik vteřin hezky táhne, ale neulpívá.
V chuti je též patrná velmi mírná, ale neškodící kyselinka a o něco méně příjemný náznak kovové chuti.
Jedenáctka Chodovar v prvních locích nepůsobí nijak mimořádně, ale poté, co se do ní vpijete, odhalí svoje přednosti, zejména slušnou pitelnost, které škodí jen onen přehnaný říz. Jde o pivo harmonické a chuťově vstřícné, které dokáže stejně dobře potěšit konzervativního pijáka "géčka", jako hledače méně obehraných lokálních piv.
Toš toto je v pohodě. Ten nedávný trend, kdy byl skoro každý ejl převoňaný a nasladěný, že v něm byla hořkosť cítit až negde na konci jazyka, snád pominul. Hugo je ve vůni a sladině celkem střídmý (samozřejmě brané relativně ve vztahu k ejlom obecně) a to umožňuje vyniknůt příjemnej hořkosti.
A eště mosím pochválit společnosť ENAPO, kerá do svojích samoobsluh umísťuje ledničku s pivníma lahůdkama. Takže pro dobré pivo nemosíme enom do pivoték nebo pivních barů, ale s igelitků aj do sámošky pro věci z Kroměříža, Vojkovic, Slaného, Varnsdorfu....
Hurá do plavek a k vodě! To jako by hlásal rozjuchaný obal Staropramenu Cool Třešeň, což je další z kolekce míchaných nápojů z piva made in Staropramen (předtím byl na Atlasu piv mylně uvedený jako Staropramen Cool Višeň, za což se omlouvám).
Vůni tohoto nápoje bych nazval třešňovo-bonbónovou (kdo si pamatuje třešňové žvýkačky Wrigley, tak ví, o čem mluvím), se slabým nádechem kvasu na konci. Středně hustá, světle růžová pěna šumí nad rudočervenou hlubinou.
Tradičně silný říz drinku syceného CO2 roztetelí chuť sladké třešně v úvodu, kterou záhy mírní nenápadná chuť piva, pod níž "klouže" měkká nasládlost steviol-glykosidového sladidla. Chvilkami lze též zaznamenat opravdu nenápadné, téměř neznatelé vydechnutí lehce ulpívající hořkosti.
Staropramen Cool Třešeň působí překvapivě harmonicky (tedy chuti poměrně spolupracují), sladkost není přehnaná a třešně chuti sice dominují, ale nepřemlátí ostatní chutě zcela.
Jako u většiny ostatních míchaných nápojů z piva dostupných na českém trhu je třeba mít na paměti, že chuťově je i třešňový Staropramen Cool stále podstatně bližší limonádě, než pivu. Pivní složka sice vhodným způsobem omezuje ovocnost a sladkost, ale i tak pochybuji, že by běžný pivař zvládl víc než dva tři kusy. Což je na léto u vody tak akorát, abyste stihli vystřízlivět dříve, než se osušíte, sbalíte deky, vyfouknete krokodýla, dojdete k autu a všechno to do něj naskládáte. Večer se pak můžete o to víc těšit na opravdové pivo.
Radegast Premium
světlý ležák
Redaktor PanVrchni , 16.7.2014Restaurace v Korunní, Korunní 984/39. Praha - Vinohrady
Legendami opředené pivo z nošovického pivovaru, toť světlý ležák Radegast. Bůh ví, má-li něco společného s čarodějem Radagastem z Tolkienových knih, ale asi ne, neboť jsem se od něj žádných kouzel nedočkal ani v restauraci v Praze v Korunní, kde jsem ho ochutnával, ani nikde jinde.
Barva této beskydské bytosti je zlatá, lákavá stejně jako hustá, bílá pěna, která po načepování v restauraci přímo čišila čerstvostí.
Tu podtrhuje i výborný, svěží říz, úspěšně tepající do vašich úst za účelem podpory chuti. Hned v jejím úvodu je cítit sladovost i s hořkostí. Rychle se rozvinuvší jemná chlebovost záhy ustoupí nové vlně hořkosti, která chuť zakončí.
Tak tedy chutná prvních pár doušků - v podstatě si není nač stěžovat. Bohužel, jak už to u průmyslově vařených piv bývá, sladovost začne být s dalším pitím v těle zřetelnější, začne v těle pomalu, ale jistě převládat a byť ji hořkost dokáže udržet na uzdě, celkově chuťový se dojem z Radegasta "dvanáctky" při dalších kouscích okouká a zploští.
Naštěstí chuť zůstává i při delším pití poměrně plná, neulepená a jaksi přímočará a díky slušnému vyvážení také pitelnost vydrží na výši dostačující pro strávení celého večera.
Celkově tedy z českých velkoprůmyslově vařených ležáků řadím Radegast Premium mezi nadprůměr; nadšení z prvních pár doušků sice opadne rychleji, než jeho pěna, ale vyložené zklamání také nehrozí. Tedy... pokud nějakého snaživce z obchodního oddělení nenapadne, že by se ten Radegast Premium dal ještě trošku ošidit. Společně doufejme, že takový okamžik nikdy nenastane.
Pivovar v Kutné Hoře byl jedním ze tří pivovarů, jejichž provoz Heineken uzavřel záhy poté, co byl převzal bývalou skupinu union Drinks (dalšími uzavřenými pivovary byl pivovar Louny a znojemský Hostan, později následovalo Krásné Březno).
Značky byly sice zachovány (a údajně i receptura), ale místní podmínky a vodu nenahradíte a tak jsou si současné "české" ležáky z produkce Heinekenu dosti podobné - vesměs jde o velmi plné, sladové kusy se znatelně hořkým zakončením, avšak trpící sklony k jisté těžkopádnosti, snad až únavnosti.
Do rodiny "sirotků", tedy piv, která ztratila svůj domovský pivovar, se již několik let počítá též světlý ležák Dačický, kdysi vařený v Kutné Hoře (nyní snad v Krušovicích?).
Po přelití do sklenice vyšuměl můj Dačický natěžkle sladovou vůní s nádechem pryskyřice a území středně husté špinavě bílé pěny postupně převzal zlatistý mok.
Jak jsem naznačil v úvodu, chuťově je i Dačický typickým světlým ležákem současné "české" produkce Heinekenu - v ústech se tedy převaluje hutné až "lepkavě" sladové tělo následované silnou, poněkud ulpívající hořkostí.
V ložiskách mohutného sladovo-hořkého válce chvílemi zavrže mírná kyselinka, jejíž tón ovšem nepřidá ani na optimismu, ani na harmonii.
Přesto se do Dačického dá vpít a když už se vám to podaří, můžete v jeho společnosti strávit celý večer (vyzkoušeno jednou s čepovaným Dačickým přímo v Kutné Hoře). Intenzita jeho chuti totiž dokáže zabavit chuťové buňky podstatně déle, než většina standardních vodových desítek velkých průmyslových pivovarů. Za tuto zábavu navíc zaplatíte celkem přijatelný peníz.
Od letní žízně nám už pár let ulevuje Staropramen Cool Lemon, takto vlastně citronový radler založený na světlém výčepním pivu Staropramen.
Podle vůně a chuti by se spíš měl jmenovat Lemon Cool Staropramen, protože v obojím převládá pravě citronová šťáva.
Barva nápoje je banánově žluto-bílá, kalná, pěna pak řídká, téměř bílá (mírně nažloutlá) a velmi rychle opadává.
Ve vůni lze pod silným aroma citronu vnímat jen mírnoučký nádech kvasu.
Silný řiz pění a bublá v ústech jako limonáda a cloumá citronovou chutí s velmi mírně pivním zakončením. Hořkost před dominantní chutí citronu ustrašeně utekla do kouta, kde nasadila mimikry tak dokonalé, že si jí téměř nevšimnete.
Od radleru Staropramen Cool Lemon žádné rafinované chuťové hrátky nečekejte, jde zkrátka o nekomplikované a v chlazeném stavu i relativně pitelné letní osvěžení, jímž se prakticky nedá opít (to vám dřív zkoprní pusa z kyselosti citronu) a i z náznaků "nálady" rychle vystřízlivíte, což je v horku spíše ku prospěchu věci. Pochopitelně, že pro ortodoxního pivaře bude tento druh nápoje vždy spíše limonádou, než pivem a před míchanicí bude v parném počasí nejspíš stejně upřednostňovat nějaké lehké pivo.
Starobrno Drak extra chmelený ležák
světlý ležák
Redaktor PanVrchni , 11.7.2014lahev (Enapo, Hodonín)
Pivovar z nejlepších na celé Moravě Starobrno přispěchal s novým kouskem, pojmenovaným Drak (neplést s pivem Červený Drak druhdy vařeným tamtéž). Jde o extra chmelený ležák, což může též vzbudit extra očekávání.
Očekávání však mohou značně ovlivnit výsledný dojem z piva a tak je doporučuji spiše krotit.
Na zlato-medovovou čirou barvu jsme u Starobrna zvyklí, podobně jako na dost průměrnou kvasovo-sladovou vůni (extra chmel se tedy zatím úspěšně schovává a žádné zajímavé tóny do vůně nepřidává).
Po přelití do sklenice Drak vyjevil špinavě bílou pěnu, která zašuměla a postupně pomalu opadávala.
V chuti cítím (opět typicky "starobrnovské") silně sladové, hutné až lepkavé tělo s mírnou stopičkou "připálenosti". Extra chmel je snad cítit v jemném náznaku pryskyřic, které standardní sladové tělo Starobrna oblékají do trošku zajímavějšího šatu. Ovšem působí to trochu jako kdyby si Petr Novotný vzal květované sako - i kdyby se s ním předváděl jak by chtěl, my stejně uvidíme především plnotučné tělo a lesklé čelo Petra Novotného.
Drak je též možná o něco hořčí v zakončení, hořkost je sice poněkud "tuhá" či "tupá", ale aspoň není chuťově oddělená od těla.
V podstatě je tedy Extra chmelený ležák Starobrno Drak chuťově velmi blízký normálnímu ležáku Starobrno. Vpít se do něj dá, ale pitelnost není nijak úchvatná a slogan o nejlepším pivu na celé Moravě jako obvykle značně přehání. Pokud máte Starobrno rádi, Drak vás může uspokojit. Pokud ne, Drak vás o změně názoru přesvědčí jen ztěží.
Pod světáckým názvem Lady Vanilla se ukrývá tmavý ležák s příchutí vanilky, vařený v třeboňském pivovaru Regent. Samotné město Třeboň působí většinu roku útulně ospalým dojmem a od místního pivovaru bych tedy čekal spíš fortelné pivařské řemeslo, než snahu proniknout do útrob krasavic z diskoték a nočních barů.
Dobrá, pojďme se podívat, jak Lady Vanilla od rybníka Svět roztáčí hvězdná kola třeboňského nočního života.
Originální vzhled lahve s vystouplým logem pivovaru Bohemia Regent kazí jen fakt, že je lahev čirá (pivo může působením slunečního světla utrpět, proto je zvlášť vhodné Lady Vanillu před jejím vystoupením držet zavřenou v tmavém sklepě nebo spižírně) a nápis "Cola" na zadní straně prozrazující, že použitá lahev patrně nebyla původně navržena pro nošení piva.
Nápisu "cola" však téměř přesně odpovídá barva nápoje a po přelití do sklenice také zjevívší se gejzír, v němž já a spol spatřujeme řidší světle béžovou pěnu.
Na jazyku se rozlévá plné karamelově sladké tělo (že by Lady Marmelade byla sestrou Lady Vanilla?). Jemné tóny vanilky splňují vanilková očekávání z názvu. Plnou sladkost naštěstí krotí poměrně výrazně hořké (ale neulpívající) zakončení, jehož napojení na sladovost působí přirozeně a nenásilně. Celkově chutě působí překvapivě dobře propojené, vanilka v chuti neruší a pitelnost je ucházející (otázkou je, jestli zrovna pitelnost je to, co cílová skupina ocení).
Škoda jen, že použitý vanilkový sirup není zrovna z kategorie "bio", jak je zřejmé z jeho složení - viz údaj "suroviny další".
Přestože nejsem nadšeným fandou ochucených piv ani diskoték, Lady Vanilla na mě nakonec zapůsobila jako zajímavé zpestření. Sice jsem se do ní nezamiloval, ale budu-li mít ještě někdy možnost se s ní setkat, vím, že se jí nemusím bát a že mi jistě nedá mat.
Bernard s čistou hlavou - Višeň
míchaný nápoj z nealkoholického piva
Redaktor PanVrchni , 8.7.2014lahev
Letní vedra přinášejí zvýšenou spotřebu nejen piva, ale i nízkoalkoholických a nealkoholických nápojů na pivu založených. Se svou troškou do mlýna přispěchal před několika lety i Bernard s čistou hlavou, tentokráte hlavou višňové odrůdy.
Višně se v tomto nápoji opravdu nesnaží skrýt. Již rudá až rubínová barva a hustá růžová pěna (která dělá po vypěnění chuchvalce, zůstávající na stěně sklenice) hrdě zdůrazňuje ovocnou složku.
Ta dominuje nejen ve vůni, do níž se proti višním podařilo prosadit jen mírnému závanu kvasu, ale i v chuti - nejprve cítíme silnou chuť višní, pak nádech pivní kvasovosti a následně chuťově oddělenou sladkost stévie. Hořkost je minimální, téměř neznatelná.
Nicméně Višeň s čistou hlavou je snad jediným nápojem od Bernarda, který mi "nejede" a moc jsem ho nepochopil. Na rozdíl od Bernada švestky s čistou hlavou si spolu chutě moc nesedly a nasládlý steviový podtón, který se vždycky vynoří pod plně kyselou ovocitostí višní, působí až nemístně. Ona hutná a výrazná chuť višní se mi tak na celé chuti nealkoholického višňového Bernarda nakonec zdá nejlepší.
Malým plusem je také normálně pivní říz, který nepůsobí "limonádovým" dojmem (tj. dosycováním CO2).
Mám-li tedy být upřímný, pokud bych měl zůstat u Bernarda s čistou hlavou, mezi višní a švestkou bych bez váhání volil švestku.
Pivovar Rohozec pojmenovaný patrně podle zámku Malý Rohozec na okraji města Turnova již nějaký čas boduje na trhu svou jedenáctkou Skalák.
To je klasický český ležák v poněkud lehčím provedení, chlubící se zlatou barvou a hustou bílou pěnou.
Jeho jemně sladová vůně nás uvadí do vyvážené chuti. V těle převládá zakulacená, ale svěží sladovost (výraznější, než u Rohozce desítky), harmonicky přecházející v přiměřeně a přirozeně hořké zakončení.
Několikrát se mi stalo, že jsem ve Skalákovi cítil nepatrný náznak jakési zatuchlinky, ale nikdy nebyl tak silný, aby mi kazil chuťový požitek.
Název piva již napovídá, že Skalák není nestřídmým chuťovým rozkošníkem. Skaláci byli lidé prostí, upřímní a žijící v souladu s okolní přírodou, a takový je také Rohozec Skalák: vyvážené, pitelné a srozumitelné pivo, vhodné jak k delšímu pití, tak i k uhašení žízně.
Suma sumárum: Rohozec Skalák je dobrá jedenáctka, která je chutově přeci jen o chloupek lehčí, než nejznámější konkurence z velkých pivovarů (Gambrinus Excelent, Kozel 11 či Zlatopramen), na druhou stranu je však pitelnější a také znatelně levnější.
Vimperský polotmavý ležák 12°
polotmavý ležák
Redaktor PanVrchni , 5.7.2014PET lahev (Kavárna Na Šumavě, Šumavská 991/31, Praha 2 - Vinohrady)
Jak jsem přišel ke světlé jedenáctce ze Šumavského pivovaru Vimperk, jsem už popsal v příslušné recenzi. Zbývá dodat, že nebyla sama a spolu s ní do mého batůžku přistál i polotmavý ležák "dvanáctka" ze stejného jihočeského rodu (bohužel i on zde stál ne zrovna lidových 70,- Kč za litrovou PET lahev).
Ta je pochopitelně pivem temnější barvy, konkrétně mi připomněla pořádný černý čaj. Pivo napěnilo sice pěkně béžovou, ale slabší pěnou, z níž po chvíli zůstaly jen nepatrné zbytky (jak je patrné z fotografie). Pochopitelně věřím, že v čepované podobě by na tom byla pěna o dost lépe.
Polotmavá dvanáctka z Vimperka voní jemně nasládle s nádechem karamelu a dokonce mi přišla i lehoulince nakouřená.
Stejně jako u světlé jedenáctky je i zde chuť uvozena krátkou živou hořkostí, za níž ihned následuje mírná nakouřenost, která se posléze přehoupne v živější chuť karamelu vyvažovanou nepatrnou kyselinkou. Zakončení tohoto přívětivého průběhu chuti obstarává mírná hořkost.
A stejně jako světlá jedenáctka, je i tento polotmavý ležák dobře pitelný, mimojiné díky jemnému, nepřehnanému řízu.
Polotmavá dvanáctka z Vimperka je příjemým minipivovarským počinem a pojedete-li někdy přes Vimperk, věnujte mu náležitou pozornost.
Vimperský světlý ležák 11°
světlý ležák
Redaktor PanVrchni , 4.7.2014PET lahev (Kavárna Na Šumavě, Šumavská 991/31, Praha 2 - Vinohrady)
Hloubku šumavských hvozdů v Praze připomíná kavárna (či spíše restaurace) Na Šumavě, respektive v Šumavské ulici na Vinohradech. Sestoupil jsem po schodech do jejích útrob a spatřil lednici se zajímavými pivními exponáty z minipivovaru zvaného Šumavský pivovar, sídlem ve Vimperku.
I vzal jsem jednu z PET-lahví, v níž byl klasický světlý ležák jedenáctka, donesl ji domů a otevřel.
Pěna vyšuměla rychle, většina z ní sice opadla, ale tenčí pěnová "deka" se udržela po celou dobu pití. Z moku slámově kalné barvy na mě ihned vyvanula živá, pivně-obilná vůně, typická pro piva z minipivovarů.
Dojem z vůně potvrzuje i chuť - po krátkém hořkém úvodu se rozvine harmonicky obilná chuť, dotvářená jemnou květovou či lipovou sladovostí a uzavřená střízlivou (tedy nepřehnanou) hořkostí.
Pivo není nijak hutné, ale zato se může pyšnit výbornou pitelností a celkově moc příjemným projevem.
Světlá jedenáctka Šumava z pivovaru ve Vimperku je zkrátka důstojným a zdařilým představitelem minipivovarského řemesla.
Skutečně dosti osobité pivo, hořkost je zajímavá, pitelnost po "pochopení" piva dobrá. Škoda zas jen toho cukru ve složení, myslím, že následky by nemusely být úplně bezproblémové po celovečerní konzumaci.
Na Krkonoších vládne od nepaměti Krakonoš, praví úvod Krkonošských pohádek. A já dodám, že rozhodně vládne v oblasti Trutnova, kde stojí stejnojmenný pivovar.
Do krkonošských údolí a samot se z něj rozlévá světlá výčepní desítka a také podstatně reprezentativnější světlý ležák "dvanáctka".
Ta je pivem čiré medové barvy, což je odstín, probouzející ve mně vždy naděje v plný chuťový zážitek. Pěna mi ve sklenici zašuměla a vykypěla do barvy špinavě bílé jak Krakonošovy vousy, ovšem na rozdíl od Krakonošových vousů většina pěny poměrně rychle opadla.
Spolu s pěnou se nad sklenicí Krakonoše rozvinula jemně chlebovo-chmelová vůně a pozvala má ústa k ochutnávce.
Trutnovský horal Krakonoš má pilu svého řízu slušně nabroušenou. V chuti se uvede hořkostí spolu s kulatou ovocitou sladovostí, následně se projeví chlebovost a nakonec silně hořké zakončení.
Projev sladovosti je trochu ovocitě těžší a hořkost zase drsnější, než je u nejladnějších ležáků z úrodných nížin obvyklé, přesto poskytuje Krakonoš intenzivní a osobitý chuťový zážitek.
Dvanáctka z Trutnova je dobrým reprezentantem pořádného českého ležáku plzeňského typu, ale počítejte s tím, že se jako silák z hor nepodbízí. Přistupuje k pivařovi chlapským stylem "ber, nebo nech být". Já jsem bral a své volby nelituji.
V žateckém pivovaru se nevaří jen úspěšné a podařené světlé ležáky (Žatec Premium, Baronka a Cornish Steam Lager), ale také černá / tmavá piva.
Mně se sťastným řízením osudu dostala do rukou lahev černého speciálního ležáku "Žatec dark lager" (tedy tmavé čtrnáctky) a tak jsem ji hned s chutí otevřel a shledal její obsah dosti vábným.
Vůně tohoto piva je živě kvasovo-kávová. Snad mě nešálí čich, ale zdá se mi, jako by na mě dokonce zavál nádech skořice(?)
Hustá béžová pěna dlí nad černohnědou hlubinou s rudými odlesky. A hurá s ní na jazyk a do úst! Zde jemnější říz podpoří krátké "šťouchnutí" hořkosti a následně se rozvine sladovo karamelové plné tělo s jemně hořkým zakončením.
V těle se zvesela projevuje tradiční "žatecká" bohatá, milá a neulepená sladovost, tentokrát obohacená o ony karamelové, snad až nasládle ovocité tóny.
Navzdory tomu, že jde o tmavé pivo, navíc speciál "čtrnáctku", může se pochlubit svěžím projevem a skvělou pitelností.
Shrnu-li svůj dojem, je pro mě černý speciální ležák Žatec nádherně harmonické, pitelné, přiměřeně plné tmavé pivo.
Vlajková loď pivovaru se všemi "Krakonošími" atributy - plnější tělo, ostřejší hořkost, mírně vyšší říz, výborná pitelnost. Navíc v pivovaru nepoužívají pasteraci, piva jsou technologicky upravena jen mikrofiltrací, což je na kvalitě jistě znát. Pokud preferujete živé pivo, které má tvář, pak jste tady správně.
Po karamelově nasládlém úvodu nás přivítá plnější sladové tělo. Po chvíli se zvolna přidává i hořkost chmele, která je mírně ostřejší - velmi příjemné. Pěna velmi jemná, stabilní i vydatná - navíc ve sklenici hezky kroužkuje. Pitelnost velmi dobrá.
Speciál z Mikulova se vším všudy - spodně kvašené pivo, do kterého "se dostaly" lehké tóny jahod (stylově to v tomto pivu sice nemá co dělat, ale činí to tuto položku specificky zajímavou a taky velmi pitelnou). Chuť plná, tělo robustní. Pivo sladové až nasládlé s tóny jahod, čokolády i kávy. Chmel dobře rozpoznatelný - dojezd dlouhý o odeznívání sladu. Jedním slovem - nádhera!