V běžné nabídce minipivovarské restaurace Dvorce v Praze - Podolí je také tmavá čtrnáctka od pražského pivovarníka pana Richtera. Toto pivo jsem si za několik návštěv místního podniku již stačil značně oblíbit pro jeho lahodnou hutnost, až sytost.

Je cítit jemně kávovou vůní, doplněnou karamelem a kvasnicemi. Nad velmi tmavě hnědým nápojem s rubínovými odlesky leží krémově hustá pěna, držící "jak helvítská víra" - za celou dobu pití prakticky neopadla, měl jsem již dopito, a přesto na dně půllitru zůstaly skoro 2 cm kompaktního hustého krému.

Říz jsem u tohoto piva zažil různý, někdy byl jemnější, jindy dosti výrazný, vždy však v pivu "fungoval" a oživoval jej.

V úvodu chuti se ozve kávička, pak drnkne živá kyselinka a vzápětí se rozvine krásně sladové plnější tělo, v němž jsem cítil karamel, marmeládu z lesního ovoce i hořkou čokoládu - současně je však doplňováno mírnou, pěkně chmelovou hořkostí s nádechem pryskyřice. Chmel je se sladem chuťově prakticky dokonale propojený.

Chuť po odeznění sladu uzavirá zase lehký tón kávy s spolu s jemně živou chmelovou hořkostí. Obě hořké složky (káva a chmel) jsou v zakončení víceméně rovnocenné, s mírným přehoupnutím se na tu či onu stranu v závislosti na várce a okolnostech pití. U totoho tmavého speciálu záleží i na tom, na kterou část jazyka při pití soustředíte svoje pozornost (špička jazyka, střed, kraje kořen a patro), jako by měnilo svoji "tvář" podle způsobu, jak jej pijete.

Slad je v černé čtrnáctce Richter o něco silnější než hořkost, ale neválcuje ji, ze všeho je cítit vyladěná a harmonická práce někoho, kdo přesně vědel, co dělá.

Pitelnost tohoto černého piva je na "čtrnáctku" výborná - zkrátka jde o jedno z mých nejoblíbenějších tmavých piv a zejména za nadcházejících studených a dlouhých večerů mi svou přívětivou plností dokáže spolehlivě zlepšit náladu.