Královna pivní nudy na českém trhu, Stella Artois, má ještě nealkoholickou sestru, zvanou Stella Artois N.A, prodávanou pokud vím jen v lahvích a vařenou v Maďarsku(!).

Po jejím přelití do sklenice jsem byl oblažen nezrale mladinovou vůní, vznášející se nad čirým nápojem slámovo-zlaté barvy.
Řidší pěna opadla na 3 cca mm vrstvičku, pak už držela.

V chuti se projevuje táhlou monotónní nasládlostí (slad a kukuřičný surogát?) s trochou mladiny a slabou, poněkud oddělenou a mírně trpknoucí hořkostí. Říz piva byl vyšší a pitelnost podprůměrná.

Při pití fádních piv často recenzentovi rychle dojdou slova, a totéž se mi stalo i s nealko Stellou. Sice mi paradoxně přišla o něco poživatelnější, než její alkoholická sestra, nicméně i tak jsem rád, že mám její recenzi za sebou.

Už podruhé jsem byl nucen dát si nealko Stellu v restauraci (poprvé v Praze v pizzerii na Malovance, podruhé v Loučeni v pizzerii u křižovatky vedle Jednoty. Vykoukaní provozovatelé asi doufají, že na tomto nealku zbohatnou. Třetinka tak na dva loky za 40 Kč. V obou případech byla servírka za chvilku zpět u stolu, jestli si dám další pivo – asi čekala za rohem. Pizzu šmudlají půl hodiny a za tu dobu se do kavky snaží nalít co nejvíc třetinek tohoto patoku. Pivo samo o sobě sladké a mdlé, i kdyby ho podávali přechlazené, tak by to bylo spolehlivě to nejhorší pivo, které jsem kdy ochutnal. Jeden a půl hvězdy od Pana Vrchního se mi zdá skoro až moc. Příště, až budou mít někde Stellu, dám si Mattonku a nebo jdu rovnou pryč.