Po téměř třech letech jsem se dostal k pivu z pivovaru U Švelchů v Sušici a rád kvituji, že se na desítce Sušičák povedlo zapracovat.
Zejména vůně je čistší, z piva se téměř zcela povedlo dostat onu jogurtovou nakyslost a zůstaly jeho základní charakteristiky: lehká nasládlost, jemný chlebovo-obilný tón, slabší hořkost, trocha připálenosti a dobrá pitelnost.

Jako přívětivá a "svoje" lokální desítka z minipivovaru u mě Sušičák v pohodě obstál.

Až z daleké Šumavy mi byla přivezena lahev světlé desítky Sušičák z pivovaru U Švelchů.

Její barva se po přelití do půllitru projevila jako opravdu velmi zakalená kvasnicemi, řekl bych až dřevová.

A "kvasnicová jízda" pokračuje i ve vůni, zde ovšem méně úspěšně - kvasnice se zde projevují mírně nakysle až "jogurtovou" vůní, do níž mírně promlová slad a špetka kořenitého aroma chmele.

Středně hustá bílá pěna poměrně rychle opadla na 2 - 3 mm, pak už držela.

V ústech se sušická desítka uvedla táhle nasládlým sladem se stopou chlebovosti, obkružovaným slabou hořkostí (spíše chmelovým aroma) a znatelnou kyselinkou.
Stopa "jogurtu", znatelná ve vůni, je lehce přitomna i v chuti (patrně něco "zaskřípalo" při kvašení); naštěstí nedá moc práce ji přepít.
Pivo je živé, i přes chyby dobře pitelné a kyselinka ho oživuje.

Jak by řekl uhlobaron pan Ptáček: "Mě to baví". Jsou tam chyby, ale není to sterilní fádní europivo, ani často vídané minipivovarsky unifikované "lehce obilné prázdno".
Nevím, jestli byla chyba jen v této várce, ale když jsem se s ní smířil, pak mě sušičák pobavil a potěšil.