Až ze Slavičína na východě Moravy docestovala do Café Mauro v Praze dvanáctka světlý ležák Hrádek - Horehleď. Zde jsem měl možnost seznámit se s jeho zlatou, téměř čirou barvou, poměrně hustou, bílou a stabilní pěnou, a přivonět k jeho sladové vůni s trochou chmelu.

Chuti ležáku ze Slavičína dominuje zřetelně sladové až nasládlé tělo, dosti plné (ale ne těžké či ulepené) a chuťově čisté. Je obkružováno jemnou cmelovou hořkostí, která má slabě aromatické dozvuky.

Říz piva byl spíše vyšší, ale nerušil. Jedno pivo mě ona nasládlá sladovost Hrádku Horehleď bavila, ale nejsem si jistý, jestli by mi po vypití více kousků přeci jen nepřišla přehnaná. Nicméně, jeho chuť mě rozhodně neodrazuje to vyzkoušet, spíše naopak.

Celkově bych slavičínský ležák Horehleď označil za čitelný, čistý, oble sladový a slušně pitelný světlý ležák. Charakterem (a sladovým profilem) mi dosti připomněl ležák starosty Pavla z pivovaru Starokladno.

Výrazne sladové pivo, ale slad je príjemný, bez pripálenosti. Dominuje, ale nechýba ani horká linka na konci. Bez chuťových vád. Nepil som ležiak podobného chuťového profilu.

V kraji kolem řeky Vláry velmi oblíbené pivo. Skvělá zpráva je, že ani po šesti letech od recenze PanaVrchniho není třeba nic poupravovat. Snad jen hodnocení posunout více do plusu. Pivo má nádhernou zlatozlatou barvu, sněhobílou pěnu, čiré, prostě vzhled je na plný počet bodů. Chuťově je sladkohořké, bez chyb a pachutí. Po vypití půllitru nic neulpívá, tak je potřeba hned objednat další. No, při dalším posezení zkusíme něco hořčejšího, ale pak zas klidně Hrádek…

Tak první kus byl spíše poznávací, ale druhý už bych zhltl i s krýglem.