K bílému kocourovi patří - aspoň podle Emira Kusturici - též Černá kočka. Stejného mínění jsou i v tradiční restauraci U Dvou koček v Praze na Uhelném trhu, kde vedle světlého ležáku vaří též tmavý (či barvou spíše temně černo-hnědý) ležák Kočka tmavá.

V její vůni jsem cítil trochu kávy, nicméně slabší výtoč zřejmě v prvním pivu zavinila i drobnou nakyslost (další kousek už tímto neduhem netrpěl).

Tmavou kočku kryje hustá, béžová srst, tedy pěna.
V chuti je cítit vyvážená kombinace kávy a karamelu s ladně napojeným chmelem (jehož hořkost chuti ale rozhodně nedominuje). Tělo je středně plné, v jeho sladové (karamelové) složce lze vnímat jemné tóny sladkého lesního ovoce, až marmelády.
Pražená kávovost o sobě ovšem také stále dává vědět a pivo tedy není ani příliš sladové, ani příliš suché. Díky tomu si tmavá Kočka udržuje dobrou pitelnot.

Celkově jde o příjemné tmavé minipivovarské pivo, bez chuťových vad a převyšující většinu průmyslové produkce, nicméně k úplnému nadšení mi u tmavé Kočky přeci jen nějaká ta čárečka schází.