Druhým pivem, které jsem si dopřál ve Štiřínské stodole, byl medový ležák Magnát dvanáctka.

Vedle klasického závanu sladu a trošky kvasnic mu aromatická vůně chmele dodala netradiční nádech grepů. Barva pak byla klasičtější, zhruba odstínu tmavšího bukového dřeva, mírně zakalená.
Hustá, bílá, trvanlivá pěna a dobrý říz jsou slibnou pozvánkou k ochutnání.

V chuti mě oslovilo medově hebké kulaté tělo. Med mi se sladem připadal velmi dobře propojený, nenásilný, ale přitom rozpoznatelný. Po obohacení sladu vábnou decentní sladkostí dodává med i jemnou voničku lučních květů.
Ke sladu se rychle připojuje nenásilná aromatičnost chmele.
Kombinace chuti sladu s medem a chmelem by šlo interpretovat jako decentní a příjemnou ovocitost, konkrétně tóny grepu a ananasu.
Příběh chuti medového Magnátu končí jemně hořkým, chmelově aromatickým závěrem se stopičkou kopřiv. Zajímalo by mě, který chmel byl použit, neboť jeho lehounké aroma se s "květovostí" medu skvěle doplňuje.

Jak je z výše napsaného zřejmé, obě chuťové složky (slad i chmel) zajišťují svou hravostí medovému Magnátu výbornou pitelnost. I tento Magnát mi tedy sedl a už teď se těším na další návštěvu Štiřínské stodoly.