Mimořádně silné ejly jsou pro mé čivy díky své komplexnosti vždy výzvou, s níž není lehké se popasovat. A nejinak na mě zapůsobila osmnáctka Fakír Strong ale ze sokolovského pivovaru Permon.

Rudohnědá barva připomínající roibos, okrová, krémově hustá pěna a především ovocitě "pečená" vůně předznamenaly dění v ústech a na jazyku.

Velice hutný ovocitý slad, v němž se střídají pečené hrušky s jablky, lesním ovocem, a tóny jahod, zbytnělé občasným vystoupnutím rozinek a karamelu, to je chuťová síla, která poskytne komplexní vjem i rozmazlenému jazýčku.
Nakonec se Fakír přeci jen rozvzpomene i na svůj ejlový původ a těsně za rozvinutím sladu začne natahovat poměrně ostrá, přitom však celkem "tenká" chmelová hořkost, jež také na jazyku zůstane a posléze jemně táhle dozní.

Síla Fakíra je ovšem primárně v tlustém a hutném těle. To se povaluje na jazyku a každou chvíli nabídne novou kombinaci chuťových vjemů a to ve vysoké intenzitě.
Tohle je pivo zjevně předurčeno pro pomalé popíjení náročných pivomilů, stylem pití bych ho spíš přirovnal k vínu, než k pivu (dokonce se mi zdálo, že cítím jemný náznak tříslovin), proto i pitelnost je poněkud diskutabilní - Fakír strong ale zkrátka není pivo pro zahánění žízně. Pro ilustraci: malé pivo jsem pil přes půl hodiny, ale zase mě každé ucucnutí bavilo.

Suma sumárum: kdo má rád hutné, plné a komplexní ejly, ten u Permona osmnáctky nešlápne vedle.