Plzeňské pivovary se snaží reagovat na zvýšenou poptávku po různých speciálech a připravily edici Výběr sládků, v níž nabízejí různé variace na piva ze svého portfolia.

Na květen je připraven Velkopopovický kvasničák, takto vlastně Velkopopovický Kozel s extra kvasnicemi přidanými před ležením. S velkou zvědavostí jsem jej ochutnal v restauraci U Českého Lva v Praze na Florenci. Kvasničák z Velkých Popovic je mírně kalným pivem dřevové barvy s hustou, jemně krémovou a poměrně stabilní bílou pěnou.

Ve vůni jsem kvasnice cítil překvapivě poměrně málo a jejich bojácnému projevu sekundoval slad.
A v tom, co naznačila vůně, pokračuje i chuť. Ta je jemně a nekomplikovaně sladová s příjemnou troškou kvasnic a velmi decentní hořkostí. V pivu se občas vynořily drobně aromatické tóny, ale v posledním kousku též lehounký náznak medicinální chuti ("lékovosti"), znatelný zejména po srovnání s místní bezchybně ošetřenou "Plzní" - podivný a nepříjemný.

Jemný říz pomáhá pitelnosti, pivo je harmonické, ale jinak - i kdybych si odmyslel onu "lékovost" - nijak extra zajímavé. Například Holbě Kvasničák se ani nepřibližuje, nemluvě o kvasnicovém Rebelu; dokonce dle mého názoru nesnese srovnání ani se Svijanským kvasničákem.

Celkově je tedy Velkopopovický kvasničák, aspoň v té podobě, kterou jsem pil, chvalitebný pouze svým záměrem. V žádném dalším ohledu mě nezaujal.