Vlajkovou lodí většiny českých pivovarů bývá světlý ležák dvanáctka a proto jsem byl zvědav, jak tato loď - tedy světlý ležák Svatováclavská 12° - vypadá v případě olomouckého Svatováclavského pivovaru, kde jsem ji ochutnal přímo v pivovarské restauraci.

Svatováclavská dvanáctka voněla nevýrazně kvasnicovou a trošičku chmelovou vůní stoupající nad vrstvu středně husté, špinavě bílé pěny. Barva lehce zakaleného piva připomínala bukové dřevo.

V chuti se projevil mírně obilný, nekomplikovaný, avšak celkem příjemný slad, záhy uzavřený důraznou hořkostí, která ovšem po pár vteřinách ulpívá, a to v míře větší než malé. Toto ulpívání se posléze stalo nepříjemným, až obtěžujícím. Propojení sladu s hořkostí bylo - mimojiné i díky onomu ulpívání - dosti neladné a pitelnost také sotva průměrná.

Ve Svatováclavské dvanáctce jsem po dlouhé době jsem potkal minipivovarský ležák, který zřetelně pokulhává i za významnou částí průmyslově vařené produkce. Je to trochu zvláštní, přihlédneme-li k faktu, že uvaření slušné světlé dvanáctky by pro český pivovar mělo být do značné míry rutinní záležitostí. Možná jsem měl jen smůlu na várku, ale každopádně se v rámci mého olomouckého koštu Svatováclavská dvanáctka umístila v dosti nízkých patrech.