Polotmavá piva mám rád a tak jsem se v hostinci U Slovanské lípy v Praze na Žižkově docela těšil na polotmavou třináctku Sedlčanský Jantar. Její nádherná rudo-jantarová barva značně navýšila má očekávání.

Pivo vonělo karamelovou vůní s troškou kávy, pěna byla hustší, okrová, velmi pomalu opadávající.

Chuti Sedlčanského Jantaru vládne středně plné karamelové tělo s dosti znatelnou stopou kávy. Jemná kyselinka spolu s kávovou linkou dohromady upomínají na chuť rozpustné kávy (či dokonce "Vitakávy"). Po odeznění těla se tento nádech rozpustné kávy proměňuje v jistou slabounce kyselou hořkost, která pomalu doznívá.
Po vpití se tato nepříjemná vlastnost zahlazuje, bohužel však zcela neodezní, pitelnost tudíž zůstává tak tak průměrná.

Sedlčanský Jantar je tedy polotmavým speciálem méně obvyklého projevu, což však v tomto případě není myšleno jako pochvala "Karamelová kyselinka" upomínající na rozpustnou kávu určitě neznamená chuťový bonus. Je možné, že čerstvější či lépe povedená várka by mi sedla více. U pitého exempláře jsem však kromě krásné barvy jen těžko hledal něco, co by ve mně dokázalo vzbudit nadšení.