Jednou, letos dokonce podruhé za rok, si vyhradím týden dovolené pro jednodenní výlety, koupím si patnáctilitrový soudek a večer popíjím. Na posledním pivním festivalu mně chutnala jedenáctka ležák od Holendra, a když jsem si vybíral letošní soudek, vsadil jsem na dvanáctku od stejného pivovaru.

Pivo má silný sladový základ, který se promítá do vůně i do chuti. Zároveň je silně chmeleno, doušek tak nejprve nabídne sladší úvod, následovaný hořkou vlnou a doznívající opět spíše do sladka. Při dalších kouscích se ale zvýrazňuje závěrečná hořkost. Bohužel silná sladovost se se silnou hořkostí trochu pere, není to úplně vyladěné a byť se dá s tímto pivem strávit večer, je pitelnost spíše průměrná.

Zbylé charakteristiky také nevybočují z řady - barva zlatá, čirá, pěna bílá, středně hustá, říz nižší střední. Z dvanáctky od Holendra mám docela dobrý pocit, je to takový mírný nadprůměr, ale výš se svým hodnocením nepůjdu.

Spodně kvašená dvanáctka Holendr je bezchybný pořádný hořký ležák jak má být, poctivě chmelený. Alternativa k na valašsku populárnimu radegastu, ale z malého pivovaru, s 32 IBU hořkosti. Sic běžného pivaře asi nepřekvapí, to by bylo potřeba vzít nějaký speciál nebo i svrchně kvašený, nabídka je u Holendru přebohatá. Jinak pivovar se musí snažit, protože jeho poloha ve valmezu je vyloženě nestrategická; najde jej jen ten, kdo cíleně hledá.