Uvařit dobrý stout, styl, který nemá v české kotlině zrovna staletou tradici, je pro mnohý pivovar výzvou. Jak se s ní poprali ve vsetínském pivovaru Valášek? To jsem se jal zjistit v restauraci U Šumavy v Praze.

Stout Valášek mě uvítal kávovou, trošku čokoládovou vůni se stopičkou tmavého ovoce. Moc pěkná, krémově hustá a zcela stabilní pěna dlí nad mokem temně černohnědé barvy, nepatrně průsvitným jen přímo proti světlu.

Jemný, přirozený říz je velmi vhodným doprovodem chuti - v ní se ozve důrazně “kávová” hořkost i chuť hořké čokolády, ovšem též i poněkud (na stout) sladovější tělo naznačující chuť marmelády z tmavého ovoce.
Závěr chuti je opět kávově a trochu i chmelově hořký, pivo působí ladně a vyváženě.

Díky tomu, že jsem měl možnost pít Valášek stout krátce po stoutu MMX, jsem měl dobrou příležitost porovnat rozdíly - stout Valášek ztřejmě také není stylově úplně přesný (sladové tělo není u irského stoutu obvyklé), avšak Valášek je zkrátka přinejmenším dobré pivo. Pokud zapomenu na svoje “suše-stoutová” očekávání, pak musím říct, že jde o harmonické, správně kávové a slušně pitelné černé pivo.