Minipivovar v restauraci Veselka v Litomyšli je sice z ulice nenápadný, o to větší poklady však skrývá uvnitř. Kromě hezkého interiéru, milé obsluhy a výborného domáckého jídla vaří též vlastní pivo. A ne ledajaké!

K nejznámější Bedřichově jedenáctce přidal v nedávné době Bedřichovu dvanáctku a Bedřichovu jedenáctku polotmavou.

Ta voněla velmi příjemně sladem, kvasnicemi, chmelem, mírně chlebem opečeným na másle a mírně též karamelem. Pěna byla středně hustá, okrové barvy, pomalu postupně opadávající. Též barva "rudnocího jantaru" působí vyloženě povzbudivě.

A vskutku - hned od prvního napití víte, že se tady nepotýkáte s žádným účelově vařeným polotmavým ležákem jen pro doplnění sortimentu. Hned se rozlijí dokonale sladěné chutě, v nichž lze vnímat lehkou a příjemně táhlou nasládlost karamelového sladu, chléb opečený na másle ("topinkovost"), ladné kvasnice i jemnější chmelovou hořkost bezvadně propojenou s tělem piva.
Žadná vyčnívající praženost či "ulepenost" příliš těžkopádného sladu (nemluvě o dalších, mnohem závažnějších chuťových nedostatcích) zde ani náhodou nehrozí.
Středně plné tělo, přirozený říz a opravdu mimořádné sladění chutí (slogan "symfonie chutí" vskutku nelže) ústí v brutální, až nebezpečnou pitelnost. I po několikátém kousku jsem se tohoto piva nemohl chuťově nabažit.

S hodnocením nebudu chodit kolem horké kaše - polotmavá Bedřichova jedenáctka je zřejmě nejlepším polotmavým ležákem, který jsem dosud pil. Stylově naprosto čistým, vyladěným, skvěle pitelným, ladným, osobitým i nenuceným - prostě paráda a radost pít.