Světlý ležák Rezek jsem pil ze zásady. Pardon, znovu: světlý ležák Rezek ze Zásady (mezi Tanvaldem, Železným Brodem a Jabloncem nad Nisou) jsem pil v restauraci U Šumavy v Praze. Jedná se o jen mírně zakalenou dvanáctku zlaté barvy se špinavě bílou, hustou a trvanlivou pěnou.

Voněla sladově a “jídlově”. Chuti Rezka dvanáctky vládne pěkně plné (až mírně „medově”) sladové a též poněkud „jídlové“ (díky kvasnicím?) tělo s mírnější, ale přirozenou a dokonale napojenou chmelovou hořkostí. Jelikož mám radši jemnější hořkost, než hru na „pořádný český ležák”, v níže je hořkosti dosaženo chmelovým (iso)extraktem (s fatálními následky v podobně suché ulpívající hořkosti), tak mi tento přístup nevadí.

Pivo je harmonické, vyvážené a velmi dobře pitelné. Celkem je tedy světlá dvanáctka Rezek přímočarý, ale dost slušný a pitelný český ležák poněkud sladovějšího charakteru.

Po jedenáctce jsem ochutnal i rezka dvanáctku a jsem ještě více zklamaný.

Pěna: Slušně vysoká, hustá i trvanlivá.

Barva: Medová.

Vůně: Medový slad, troška chmele.. žádný zázrak.

Chuť: Katastrofa. Cítím jakousi močovinu, něco jako smrad z koňského trusu a to bez legrace. Slad je v chuti sice zastoupen slušně, chmelení spíše slabší a říz průměrný, lae ta pachuť.. to nejde.

Něco je špatně.