Březňák nevaří jen v Březně, ale i ve Vyškově, o čemž jsem se na vlastní kůži přesvědčil v Praze - tedy v pivovarském klubu na Florenci, kde jsem jej vytáhl z bohaté nabídky lahovových piv.

Po přelití do půllitru zavoněla nad zlatým čirým mokem nasládlá až mírně nasládle ovocitá, trochu chmelová vůně a vyšuměla středně hustá, bílá pěna, postupně řídnoucí a klesající.

Stran chuti: vyškovský Březňák mě přivítal úvodní vlnou chmelové hořkosti, následně převzal vládu slad takřka nasládle ovocitého projevu, který mi svým "medovým" potenciálem připomněl cosi ze zrušené vyškovské řady Cross Czech.
Posléze se na konci doušku nenápadně vynořila sušší a zvláštně tupá hořkost, která utíkala ostatním chutím a v dalších doušcích může i rušit.

Říz byl střední, přirozený, ale pitelnost se mi těžko hodnotí. Zaměřím-li se na sladovou složku (což je u dobrých ležáků moje oblíbená činnost), řekl bych dobrá, jako celek bych pak řekl spíš "obstojná" - rozhodně lepší, než o zprzněných velkoprůmyslových piv, avšak pitelnosti zmiňovaného Cross Czechu sahající taktak po kolena.

Celkově se mi vyškovský Březňák jeví jako pivo s potenciálem, který však není plně využit. Čepovaný by byl určitě o dost lepší.

Hodně slušná dvanáctka příjemně hořké chuti s dobrým řízem. Opět jen povzdechnu, že na východě Čech sehnatelné pouze v prodejnách speciálů, ačkoliv reálně o žádný speciál nejde, pouze regionálně vzdálené pivo.