Byl jsem podarován PET lahví Maloskalského ležáku. V pivovaru už asi leccos dali do pořádku, protože od poslední Morovy recenze etiketa normálně obsahovala všechny obvyklé údaje.
Pravděpodobně se též trochu zapracovalo na receptuře, neboť pivo na mě působilo mnohem větším charakterem, než který popisuje Moro. Ale popořadě:

Voněl nenápadně sladovou a trošku kovovou vůní, barva byla pěkně sytě zlatá, pivo je navzdory nefitlrovanosti čiré.
Středně hustá bílá pěna během krátké chvíle opadla na cca 2 mm kobereček a tak už zůstala.

Chuť jsem si popsal takto: lehce chmelově aromatický nástup, pod ním „jídlově“ i lehce „marmeládově“ nasládlé tělo a během vteřiny dvou se připojivší důrazná, tupější chmelová hořkost, patrně z nějaké české hořké odrůdy. Ta nakonec zůstává v ústech mnoho vteřin po doznění všecho ostatních chutí.
Plnost vyšší, harmonie dobrá, pitelnost dosti dobrá.

Své dojmy z maloskalského ležáku model z jara 2017 jsem si tedy shrnul slovy: pěkný ležák, bohatý jak ve sladu, tak v hořkosti. „Tvrdší“ hořkost v závěru je nadprůměrná a dle ní by pivo šlo i docela dobře rozpoznat.

Dosti prokvašený světlý ležák, chuťově sice čistý, slušně pitelný, ale nijak zvláště zapamatovatelný.
PET přivezena přímo z pivovaru, přesto prosta jakéhokoli označení o složení, datu doporučené spotřeby, atd.

Maloskalská dvanáctka model jaro 2018 má tejnou etiketu, jako je na obrázku a po přečtení recenze od Pana Vrchního s ní souhlasím téměř ve všem, kromě barvy a pěny. Chuťově nedoznala od minulého roku žádných velkých změn.

Pěna: Nízká, opadla velmi brzy na nesouvislou slaboučkou vrstvu.

Barva: Medová, mírně zakalená.

Vůně: Sladová - trošku do medova, kvasová, mírnou kovovost vnímám také. Pivo voní po chmelu velmi slabě, i když v chuti je ho plno.

Chuť: Středně sladové tělo, trošku do medova působí v první chvíli nasládle, ale za vteřinku nastoupí velká hořkost a ta drží opravdu dlouho, není ale štiplavá a neulpívá. Pivo má skvělý říz.

Pro vyznavače hořkých až suchých ležáků je to dobrá volba.