Ochucená piva nejsou mým šálkem kávy (respektive půllitrem piva), ale když už se zadaří a chuť je "přidána" umným nenásilným způsobem, dokážu si je celkem užít.

A ačkoliv znám vesměs velmi harmonická piva z Černé Hory a důvěřuji schopnostem místních sládků, kombinace s borůvkou ve mně přesto budila podezření. Záhy se však naštěstí ukázalo, že neoprávněně.

Vůně borůvkového ležáku z Černé Hory je sice intenzivně borůvková, ale svěží a příjemná, barva pak čajově rudohnědá. Na pivu po přelití sedí čepice světle béžové středně husté pěny, která poměrně drží.

Chuť této "Borůvky" je jemně borůvkovo-sladová s dobře napojenou jemnější hořkostí. Slad s borůvkami je dobře provázaný a vše působí až překvapivě nenuceně a lehce - žádného přeslazeného sirupu, v němž by borůvky válcovaly chuť piva, se zde nemusíte bát.
Pitelnost je tak i díky přiměřenému nepřehnanému řízu velmi slušná.

Za zdařilým výsledkem zřejmě stojí jak kvalitní suroviny, tak poctivý postup při vaření. Díky tomu zde máme ochucené pivo, které má hlavu a patu, jen tak neunaví a mohlo by zachutnat i pivařům navyklým na "českou klasiku" světlých či polotmavých piv.

Černá Hora borůvka je pro mě příjemným překvapením. První pivo s příchutí, kde není náznak po nějakém sirupu, ale jen po vůni a decentní chuti borůvky. Složení jsem si přečet až po prvnívh pár doušcích a opravdu - na etiketě se píše, že je přidáno pouze přírodní borůvkové aroma 0,1%. Perfektní pitelné pivo, které si zachovalo ráz ležáku a je tam troška toho zpestření navíc.

Pěna: Vysoká a hustá, světle béžové barvy. Pěna je opravdu trvanlivá v silné vrstvě.

Vůně: Medově sladová s troškou borůvky, já osobně borůvku cítím méně ve vůni, než potom v chuti. Přes všechny tyto vůně je krásně cítit voňavý chmel. No za mě perfektní.

Chuť: Velmi slušné sladové tělo s perfektní chutí cmelu s decentní, přesto přírodně působící chutí borůvky. Ríz slušný, vyváženost a soulad chutí je perfektní.

Černé Hory jsme ochutnal skoro všechny, ale musím řící, že tento borůvkový ležák mi chutná více, než klasický bez příchuti.

Nevím, jak se toto sládkům povedlo, ale uvařili to skvěle.

Dříve též "Modrá luna", takový byl obchodní název borůvkové Černé hory "za mě", jak se říká" :)
Co dodat, skutečně se nejedná o žádný tlamolep, a borůvky tam jsou velmi umně skryté, já je vždy cítil de facto pouze ve vůni, v chuti ani moc ne. Takže atributy normálního (neochuceného) piva zůstávají zachovány, člověka může pouze těšit pocit, že pije něco s macerátem z lesních plodů, které ale vůbec neruší.

Černá Hora nepatří mezi mé oblíbené pivovary, přesto si čas od času Borůvku dopřeji. Vzhled lahví tu naštěstí nemusím hodnotit, jelikož bylo pivo čepované. Obecně ale platí, že z designu lahví Černá Hora je mi blivno.
"Pivová" chuť je borůvce celkem vzdálená, hořkost či chmelovitost tu téměř není cítit. Na druhou stranu je sladká, tak jak bych od piva s aditivy očekával.
Borůvka působí trochu uměle, což potvrzuje i sytá fialovo-červená barva tohoto piva, o které pochybuji, že je naturální.
Pitelnost je nadprůměrná, ale díky lehké umělince a sladkosti po nějaké době přece jen omrzí. Jeden škopek ale může padnout téměř okamžitě.

Proti populárním (u mě teda ne!) rádlerům opravdové pivo, kde kdesi v dálce tušíte borůvkovou příchuť. Nedá si pít na kbelíky ani moc často, ale sem tam si ho velice rád dám.

Tak tohle byl úlet. V dárkovém balení byly 2 kousky. Ani to jedno jsem nedopil. Hořký hnus, nadýchaný borůvkou. Vůbec jsem si nepochutnal. Druhé pivo jsem vylil. Už nikdy více

Od preslazenych Radleru velmi prijemna zmena. Pivo ma prijemnou vuni a jemnou nevtiravou chut po boruvkach. Ac jsem nikdy nevypil najednou vice nez dve piva, myslim si, ze by se u nej dalo posedet celou noc. Pro me velmi zajimave pivo, kterych je u nas jako safranu.

Po doslova tragické zkušenosti s dvanáctkou Černá Hora sv. ležákem jsem se rozhodl dát šanci ještě dvěma různým šaržím s novější etiketou (bez šátečku) piva Černá Hora Borůvka. Toto pivo je předpokládám vyráběno z 11% Páter. Borůvku jsem měl ochutnanou už mnohokrát, naposledy asi vloni v listopadu, ještě se standardní etiketou se šátečkem. Tehdy mě pivo nezklamalo, stále vykazovalo příjemné znaky, příjemnou sladovost, dobře sladěnou hořkost i vhodně zapojenou ochucující složku. Jak jsem zjistil z různých dvou šarží, ke zhoršení došlo i zde. Samotný ležák je stejně jako u dvanáctky opravdu tragédie, nevýrazný, bez příjemné sladovosti, spíše naopak s trpkou hořkostí. Naštěstí to zachraňuje ochucená složka - borůvka, která snad zůstala stále stejná a ve stejné intenzitě (přestože se nedokážu zbavit dojmu, že dřív, asi tak před 3 lety, bylo pivo tmavší a ochucující složka znát více), nicméně díky tomu ochucení se pivo dá jakž takž dopít, nicméně změny v ležáku samotném zakrýt rozhodně nedokáže. Takže asi další položka, kterou nemá moc smysl nadále vyhledávat.