Více či méně podařených ležáků vídeňského typu jsem v poslední době už pár ochutnal, proto jsem byl zvědavý, jak se povedl ten z Černokosteleckého pivovaru, zvaného též Šnajdr.
Kostelecký Vídeňák, toť pivo barvy rudnoucí mědi, vonící mírně karamelově nasládlou a trošku chmelovou vůní, jež mi bylo přineseno s pěkně mokrou, hustou a trvanlivou pěnou světle okrové barvy.

Chuť uvozuje nejprve jemně a lehce karamelově nasládlý slad se zřetelnou linkou topinek (myslím české topinky, ne „toasty“), dokonce bych si to troufl vyjádřit přesněji – topinek na sádle. Sladové tělo je středně plné, ladné a vyvážené a jemně chmelově aromatická hořkost ho pěkně harmonicky dokresluje.
V dalších doušcích se mírná nasládlost projevuje poněkud více, ale narozdíl od některých jiných počinů od Šnajdra to tentokrát nepůsobilo únavně, ale příjemně a svěže.
Řiz byl nižší, pitelnost velmi dobrá.

Kostelecký vídeňák je tedy opravdu vídeňák – a díky oné výrazné lince „topinek na sádle“ (jak jsem si ji pojmenoval) vídeňák osobitý a zajímavý. Osobitý možná do té míry, že ne zcela čistý, což mi ovšem nevadilo - jednak díky jeho harmonii a pitelnosti a snad též i proto, že „takyvídeňáky“, s nimiž jsem se poslední dobou setkával, byly o poznání méně zajímavé.