Ejlová vlna doputovala i do krajiny pod Řípem, kde se ve Ctiněvsi nachází Podřipský pivovárek. Odsud jsem pil jedenáctku, zařazenou prostě jako „ale“ (já sám bych si ho troufl lehce upřesnit na pale ale).
Voněl příjemně mírně nasládle citrusovou vůní, barva byla téměř jantarová a dosti kvasnicově kalná; špinavě bílá pěna hustá a stabilní.

V chuti hned od začátku uvítá důrazná, ale příjemná chmelová nálož – vedle velmi důrazné hořkosti je tu i aroma grapefruitu a dalších citrusů. Pod hořkostí se doslova „dusí“ suché tělo s výraznou linkou kvasnic. Hořkost kromě krátkého vjemu uprostřed chuti (kdy se na chvíli zjeví onen sušší slad) vládne celému průběhu chuti a postará se i o výrazně táhlý chmelově hořký závěr.
Jedinou drobnou chybkou byl nepatrný pocit „prachu“ v ústech i v nose po napití.
Nasycenost nižší až střední, plnost průměrná, pitelnost velmi dobrá - tedy pro toho, komu nevadí opravdu hořké pivo.

Podřipský ale je tedy správně suchý a především velkoryse chmelený ejl, který mi činilo radost pít.