Aktuálním speciálem nabízeným v "plzeňských" restauracích je nefiltrovaný tmavý ležák Kozel.
Ten je sotva průsvitným pivem temně hnědorudé barvy s hustou a poměrně pevnou světle okrovou pěnou a mírně nasládlou vůní.

Odstaveček o chuti bych uvedl takto: po napití jsem vnímal prázdnější nástup s troškou hořké čokolády, ovšem ladně a svěže působící. Posléze se přidala lehounká praženost a mírná nasládlost ve slabounké stopě marmelády z lesního ovoce.
Hořkost je slabší a mírně trpknoucí po doznění ostatních chutí a tato trpkost s dalšími doušky zesiluje.
I tak ovšem pivo působí svěže a slušně sladěně a tudíž i dobře pitelně, čemuž přispívá i přiměřený říz.

Nefitrovaný tmavý Kozel mi připadal jako o něco lepší a silnější černý Kozel s trochou kvasnic. A v tomto podání, ačkoliv to mezi tmavými pivy není žádný "odvaz", jde o obstojný počin, sympatický hlavně svou pitelností.

Tmavý ležák od Kozla jsem nepil tak patnáct let, ale pamatuji se, že zároveň s tmavým Staropramenem to byl skutečný slaďák. Tahle doba je ovšem pryč - pivo má docela vyladěnou hořkost a sladce nepůsobí, pitelnost je solidní. Překvapil mě trošku vyšší říz, než jsem čekal. Jinak béžová pěna je spíš řidší a postupně se rozpouští, barva tmavě hnědá, vůně velmi slabá. Takové mírně nadprůměrné pivo, které neurazí, pít se dá, ale špička to také není.