Na výzvu jednoho pravidelného čtenáře jsem ochutnal Braník světlý v retro edici. Dokonce jsem si dal práci, přizval i běžný Braník světlý a provedl srovnávací ochutnávku.
Jak to dopadlo?

Nejprve Braník světlý retro: vůně slaboulince nasládlá (což není tak protivné jako až agresivně jalová nasládlost normálního Braníku).
Pěna slabší, barva dokonce o chloupek světlejší (zlatá, čiré), než u "standardu".

Chuť: nenápadný sladový nástup s trošičkou chlebovosti a drobnou stopou pasterace, k níž promluví velmi nenápadná hořkost.
Samozřejmě nejde o žádnou extraligu pivních chutí, ale z chutí nic neční, do člověka to vpluje takřka aniž by si všiml, že si lokl a pivo je vážně slušně pitelné.

Proti tomu zde stojí normální desítka Braník - chuť je dost podobná, ale přeci jen lze zaznamenat, že je nasládlejší, hůře sladěná a dokonce se vynořila drobná stopička alkoholovosti. Hořkost je také slabá, ale trpčí. Chutě nespolupracují zvlášť ochotně a sklenice "poplivaná" od extraktové pěny také leccos naznačuje.

Osobně bych tipoval, že na Smíchově v tzv. Retro edici Braníku mírně potlačili surogaci i chmelový extrakt a dali pivu trochu více času. Výsledkem je, že je pivo "hladší" a pitelnější, nicméně žádnou pecku rozhodně nečekejte. Troufám si říct, že běžný pivař by ve slepé ochutnávce rozdíl ani nepoznal. Já tu trochu péče navíc vidím hlavně v pitelnosti - u retro verze bych byl schopen nenadšen strávit večer, u normálního Braníku ve mně taková představa okamžitě vyvolává potřebu rychle najít nějaký jiný nápoj k pití, nejlépe pivo.