Světlá jedenáctka z pivovaru Všerad je opravdu světlá, respektive přímo zářivě slámová, je tedy zřejmé, že se jí sládek nepokoušel "vylepšit" přidáním barevných sladů.
Voněla svěže květinově a svíravě citrusově chmelovou, příjemnou vůní; kompaktní, vlhká a stabilní pěna pak strukturou připomínala bílkový sníh.

Ovšem po napití nepřinesl první dojem nic mimořádného - prázdnější sladový nástup se špetkou kvasnic, obilnosti a lehoulilinkou "připáleností" a lehce štiplavou chmelovou hořkostí.
O to více s dalšími doušky odhaluje jedenáctka Všerad svoje přednosti:
Předně - tělo je lehké, ale příjemně svěže nasládlé do bohatých odstínů sladovosti.
Dále - chmel, zprvu nenápadný, se následně čím dál méně ostýchá a záhy se projevuje dvojím způsobem: při sladu štiplavě a květinově, po jeho doznění pak jemně táhle štiplavě hořce.
A nejlepší nakonec - vše je velmi čistě a dokonale chuťově sladěno do svěžího, ukrutně pitelného celku, čemuž ještě napomáhá přirozený, drouboulince perlivý říz.

Venkoncem tedy světlý Všerad představuje velmi povedenou jedenáctku, lehkou jak vítr, vstřícnou a brutálně pitelnou. Jak jinde píše Moro, "je opravdu problém přestat s konzumací".

Chválím za nepoužívání barevných sladů - avšak - aniž bych si přečetl složení, přivítala mě obilná linka, poměrně vydatná porce kvasnic, prokvašené tělo a štiplavá hořkost. Celé je to neharmonicky rozházeno. Tak si ležák z minipivovaru tedy nepředstavuji. Proč ječmen?

Tento pivní nápoj jsem poprvé okusil v krásné hospůdce v Řevnicích. Ihned mě zaujala jeho slámová barva a krásná bílá skoro jak sníh vypadající pěna. První lok chutná jak klasická točená jedenáctka. Ovšem s ubývajícím půllitrem se chuť jen a jen zlepšuje. Další pivo už chutná jak nektar a můžete do sebe klopit jedno za druhým