Vinohradský stout jsem pil dvakrát těsně za sebou v různých podnicích a v obou si učinil poznámky; nyní by mohlo být zajímavé je porovnat a udělat si tak obrázek, jak se hodnocení piva může lišit v závislosti na podniku, času a rozpoložení recenzenta.

Po stránce vůně (jemně kávová a jemně pražená), barvy (temně černohnědá, neprůsvitná) a pěny (béžová, krémově hustá a velmi trvanlivá) se moje poznámky shodují.

Stran chutě - v café Decada jsem si zapsal: hebce nenásilný, až "smetanově" kávový nájezd, ústící do poměrně plného, ale suchého těla s tóny kvalitní hořké čokolády. Následně se opět připojuje hořkost hebce pražená a dílem i chmelová.
Úplně na konci doušku zůstává v ústech lehoulinká "pražená kyselost", což ovšem vůbec neruší.

V pivovarské restauraci Dvorce pak: čistý suchý nájezd jako rozpustné kávy (tedy pražená kyselost poněkud nad průměrem), středně plné, ale suché tělo. Trocha hořké čokolády a při troše fantazie kyselinka s pražeností připomenou i ovocnost tmavých lesních plodů.
Chmel vnímatelný, když se na něj zaměřím, v drobounce aromatickém projevu.
I přes lehce vyšší kyselinku harmonické, čisté a pitelné (nižší říz).
Na české poměry dosti slušný stout.

Z obou záznamů jste si tedy už jistě udělali závěr, že je Vinohradský stout kvalitní, pitelný a čistý, snad jen s drobátko vyšší kyselinkou, ovšem v nijak rušivé míře.