Zakladatelého nového pivovaru v Říčanech u Prahy prokázali velké odhodlání při rekonstrukci polorozpadlé budovy na kraji města, v níž založili pivovar s restaurací.
Její kvalita je dejme tomu přiměřená, ač nepatří k nejlevnějším - s pivem to bohužel bylo horší, aspoň při mé návštěvě.

Zdejší desítka Mikeš jest pivem vizuálně zpočátku standardních atributů, snad s výjimkou dosti rychle opadnuvší pěny. Slabá nasládlá a drobně nakyslá vůně působí hůře, ovšem to by nevadilo tolik jako chuť piva: vodové, slabé a dosti krátké tělo se zřetelnou fóliovou pachutí nadšení nebudí a jelikož chmel se projevuje jen drobně aromatickým "zašmodrcháním" podobně krátkým jako tělo, jaksi není čeho se v chuti chytit.
Říz je příjemný a přirozený. Pro zhodnocení pitelnosti je nutno odmyslet si onu plastovou pachuť - bez ní by to byla velice obyčejná, ale dosti osvěžující desítka. Takto se o pitelnosti raději nerozepisuji.

Při čtení oficiálního označení v menu "poctivá světlá desítka" se u říčanského Mikeše vnucuje myšlenka - v čem ta poctivost spočívá? V tom, že se nevaří v CK tancích a při vaření se nepoužívá surogace? Pardon, ale to je dnes u minipivovarského piva opravdu málo.