Nenápadný pivní bar Zubatý pes tvoří svou polohou na vršovické straně železniční dráhy i svým poněkud industriálním interiérem jakousi protiváhu domácky pojaté pivnici Zlý časy na nuselské straně trati.

Využil jsem příležitosti zde ochutnat "ipu" Samurai (Indian Pale Ale) z pivovaru Kocour ve Varnsdorfu a ani vteřinu jsem této příležitosti nelitoval.

Nádherná vůně květů, šípku a ibišku můj nos k pivu doslova přišpendlila a to tak silně, že jsem málem ani nezačal pít a zůstal jen u čichání.

Ale nakonec jsem hustou pěnu téměř kašovité konzistence prorazil svými rty a nechal jazyk zalít mokem neobyčejné ovocno-květové až konopné chuti.
Velmi plné tělo Samuraje přechází v intenzivní plnou hořkost, nejprvě živější až ovocitou, později hořkou a poté, co z jazyka odplují všechny ostaní chutě, jen mimořádně hořkou.

IPA z Varndsdorfu deklaruje 70 IBU (jednotek hořkosti), což je opravdu hodně (hodnoty běžných ležáků jsou tak 20 - 30). Subjektivně mám pocit, že jsem pivo s hořčím zakončením ještě nepil.

V Zubatém psu mělo sice toto pivečko slabší říz, ale jak už jsem deklaroval u žatecké Baronky, mně to nijak zvlášť nevadí.

Chuť Samuraje je výrazná a intenzivní (a to nejen svou hořkostí) a jen tak na ni nezapomenete. Toto pivo mohu doporučit každému - ale zejména labužníci z hořkých krajů, ať už mluví japonsky nebo česky, se Samurajem myslím rychle najdou společnou řeč.

IPA silně pokulhává za prvotním výtvorem, u kterého stál sládek Ishii Toshi a Honza Kočka. Aktuálně už jen stín tohoto piva.

Této IPA jsem naložil v minulosti hodně špatné hodnocení, dojem není tak špatný, jako před dvěma a půl lety, ale potřetí už nekoupím. Nasládlý úvod vystřídá štiplavá dosti ulpívající hořkost, chuť grepu, bylin, citrusové kůry a borovice. Dozvuk naopak suchý. Samurai mi zkrátka moc nesedí.

Jednoduše, stručně a výstižně popsal chuť kolega Zdebal. Lépe to popsat nejde a tak vynechám svou klasicky strukturovanou recenzi.

Nepříjemný cukernatý slad a divná hořká chuť bylin. S IPA to nemá skoro nic společného.

Vzhledem k tomu, že většina recenzí je staršího data, dovolil jsem si upravit údaje o pivu a k tomu přidávám aktuální popis piva.
Pěna je bílá, je jí spíše méně než více a opadává rychleji.
Vůně je jemná, aromatická, klasicky IPOvá.
Barva piva je kalnější zlatá.
Na první lok mi přijde, že je pivo sladší, kdy lehká sladkost přechází v jemnou hořkost. Vše doplňuje chuť amerických chmelů. Bohužel v dozvuku se hořkost zdrží delší dobu a není to moc příjemné. Jinak je to takové průměrné pivo. Určitě jsem už pil lepší ipu. Tahle nějak neoslní, ale ani nezklame.

Pivovar Kocour byl jedním z prvních, který začal vařit jiná piva než standardní ležáky, považuji jej za průkopníka nových stylů piv, než na jaká jsme dříve byli zvyklí. Kocour figuruje na druhém místě v mém žebříčku nejoblíbenějších pivovarů a Samuraj je jedno z těch piv, která pravidelně kupuji a na kterých si s potěšením smlsnu.
Pěna je středně hustá a dlouho drží ve slušné vrstvě na hladině. K vůni nemám co dodat, je tak nějak přiměřená, co ale posouvá toto pivo směrem k vyššímu hodnocení, je rozhodně chuť - hořká, jak to má u IPA stylu být, příjemně ulpívá na jazyku po polknutí. Co se pitelnosti týče, IPA se dává často jako tečka na závěr, já však nemám problém dát si tři kousky, pitelnost považuji tedy za docela dobrou, na čtrnáctku spíše za nadprůměrnou. Samuraje mohu jen doporučit.

Z počátku sladká chuť, která má na konci hodně hořkou chuť podobnou Fernetu.

Zjednodušeně jednou stačilo, víckrát ne.