Hned na začátek této recenze musím podotknout, že jsem dalešické pivo pil na jedné akci u stánku dalešického pivovaru točené do kelímku, čímž mohla jeho kvalita mírně utrpět. Nicméně výtoč byla vysoká a chlazení plně funkční, takže kromě subjektivního estetického dojmu z kombinace plastu a piva to snad moje hodnocení příliš neovlivní.

Tedy - vůně mojí dalešické jedenáctky byla živá a výrazně kvasová, barva zhruba slámová, pěna velmi hustá a na to, že jsem pivo pil z umělohmotného kelímku, i obdivuhodně držela. Podobně potěšil výborný říz (na kelímkové pivo vskutku nečekaný), vyvážená, lehce obilná chuť a mírná až střední hořkost. Na chvíli se vynořila i slabší chlebovost, ale to bylo dobromady zhruba vše.

Takže řekl bych, že dalešická jedenáctka je taková minipivovarová klasika: živost, pitelnost a mírná obilná sladovost. Je to pivo jistě znatelně veselejší a příjemnější, než běžná produkce z velkých pivovarů, na druhou stranu v mé pomyslné "vyšší lize" českých minipivovarů více boduje originalita či zajímavost chuti a zde to na lepší umístění, než "klidný střed tabulky", nestačí. Což pochopitelně není žádná ostuda a stále to znamená slušné pivečko.

Velmi příjemné pivo. Pokud ho navíc ochutnáme v příjemné atmosféře dvora dalešického pivovaru, nezbývá než vzpomenout na pivo na ex Magdy Vyšáryové v Postřižinách. Dobré.