Desítka z Loun, to bývalo v kraji chmelnic synonymum pro levné, a poněkud „krajově svérázné“ pivo. Jak si Lounská desítka stojí po přesunutí výroby... kam vlastně? Původně se po koupení Lounského pivovaru Heinekenem stěhovala do Krásného Března, později byl místní pivovar také uzavřen a výroba přesunuta do nedalekého Velkého Března, ovšem setkal jsem se i s informací, že se některá piva z bývalého krásnobřezenského pivovaru vaří v Krušovicích... Zkrátka, Lounská desítka je dalším z piv, ze kterých se po setkání s tvrdě globalizačním trendem stal bezdomovec.

Každopádně, pivo je na mém stole a já napíši pár řádek o jeho současných kvalitách. Po přelití do sklenice lze nad čirým mokem zlaté barvy vnímat zatěžkaně sladovou vůni.

V chuti Lounské desítky se projevuje slad, v prvním dojmu celkem plný (v dalších locích se sladové tělo jakoby okouká a vyprázdní), malinko „přičmoudlý“ a též s mladinovým nádechem. Sladové tělo obepíná méně harmonicky napojená hořkost, v níž se ve šťastnějších chvílích zjeví drobounká chmelová aromatičnost. V některých doušcích jsem vnímal i slabou chlebovost.

Pitelnost Lounské desítky bych označil za mírně nadprůměrnou, vnímám chuťovou příbuznost s Březňákem, který jsem pro jistotu přizval ke stejné ochutnávce a porovnání.

Nečekal jsem žádné zázraky, a snad proto jsem nebyl zklamán. Lounská desítka je zkrátka vcelku poživatelné výčepní pivo, u kterého lze alespoň vystopovat jisté charakteristické znaky. Slabši harmonie a mírně mladinový nádech jí neprospívají, ale o průšvih se nejedná a jste-li v restauraci, kde čepují „Louny“, nemusíte se bát si je objednat.