Pivovar Starokladno vaří světlý ležák starosty Pavla. Jsem rád, že jsem jej mohl ochutnat v době, která je i přes sbíhající se tmavé mraky stále podstatně příznivěji nakloněna pití piva, něž časy jedné z prvních obětí nacistické okupace v Kladně, tedy starého starosty Františka Pavla.

Světlý ležák po něm pojmenovaný má pěknou, medovo-zlatou, mírně zakalenou barvu, hustou, bílou a dosti stabilní pěnu a voní po obilí a chmelu.

Pivo vysloveně "řízne" středním až vyšším řízem a pak už se nám na jazyku rozvalí krásně medově sladové plné, kulaté a harmonické tělo s jemně hořkým zakončením. V mimořádně oblém, hlaďoučkém sladovém těle jsou cítit lipové tóny. Někdy vám sladovost přijde ulepená, těžkopádná, tuhá či nudná. Nikoli zde - díky medové bohatosti se mi její báječně vstřícná, dobromyslná, bezmála osvěžující. Pan starosta František Pavel měl údajně ke konci života svoje tělo "horizontálně vypracované" a hebce plné tělo piva po něm pojmenovaného lze tedy chápat i jako poetický sládkův kompliment.

Pitelnost piva je výborná, pro mě v kategorii "skoro se nedá přestat pít" (což se mi také reálně stalo :-)).

Ležák starosty Pavla bych tedy charakterizoval jako sladovější, plný a velmi pitelný český ležák. S charakterem a přesto velmi vstřícný - asi takový, jak bychom si představovali dobrého starostu.

Jsem rád, že na otázku "že by konečně nějaké Staro- pivo, které nestojí za starou belu?", kterou tady před časem položil štamgast Ganimoth, mohu odpovědět: ano, minimálně v případu Ležáku starosty Pavla to platí.

Po nalití ve sklenici krásná hustá velká pěna, která krásně drží. Tu sladovější chuť jsem cítil jen velmi slabě, zato chmelový závěr mě tedy překvapil :-) Docela dobrá vychytávka je uzávěr lahve, za to palec nahoru.