V zářijovém slunci jistě ještě není pozdě okusit nějakou tu pšenici. Jednu jsem ochutnal na zahrádce restaurace Pod Lipami ve Vršovicích v Praze, kde čepují zvíkovské pivo a taktéž i pšeničnou dvanáctku Zvíkovský rarášek.

Z tototo pšeničného piva banánově světle žluté barvy vanula svěže ovocitá vůně, pěna pak byla středně hustá, bílá, pomalu postupně opadávající.

Silnější říz, u pšeničných piv běžný, zašumí v ústech a záhy se rozlévá chuť, v níž lze vnímat především lehký, svěží, mírně ovocitý slad, doprovázený neobvyklou, slabounce připálenou linkou, která se nese celým průběhem chuti, ale dá se bez potíží přepít.
Tělo je i přes stopu kvasnic poměrně „štíhlé“ a hořkost - jak je u pšenic tradicí - minimální.

V zásadě tedy Zvíkovský rarášek představuje přímočarou a pitelnou „pšenici“, v níž jsem ovšem kromě oné drobnounké připálené stopičky nezaznamenal nic moc „navíc“.