Vánoční pivní nabídku jsem vyšperkoval pivem Žejdlík prodávaným v obchodech Tesco a vařený v pivovaru Litovel. Nálepka nás připravuje na "tradiční pivo prvotřídní kvality", ovšem už její vzhledová skromnost nenápadně naznačuje, že to s tou prvotřídní kvalitou nebude tak horké.

Vůně Žejdlíku je pivně kvasová, pěna bohatá a dobře držící, barva zlatá.

Střední říz uvozuje chuť Žejdlíku, jež je sladová a hodně sladká, středně plná s mírně hořkým zakončením. Chuť je rovněž "čistá" ve smyslu: všechny složky jsou jasně čitelné a srozumitelné. Bohužel však Žejdlík všechna svá tajemství vydá už v prvích třech čtyřech locích, takže se chutě velmi rychle "ohrají". Žádné překvapení na vás nečeká ani v pátém loku, ani v sedmém, ani ve dvacátém. Dobrou zprávou je alespoň to, že hořkost "neodejde" a drží se statečně i v onom dvacátém loku.

Každé pivo obsahující cukr je potenciálním bolehlavem a v Žejdlíku to navíc pojistili ještě glukosovým sirupem. Proto radím, abyste při jeho konzumaci ve větším množstí byli opatrní a notně se prolévali vodou, která dokáže následky méně kvalitního alkoholu značně zmírnit.

Celkově mi význam Žejdlíku v pivní nabídce není příliš jasný. Dle nálepky se jedná o světlý ležák, ale chuťově stojí jednoznačně v rajónu desítek. Stojí okolo 10 Kč, což vzhledem k jeho sotva průměrné jakosti není zas tak málo. O pouhé 2 koruny více a můžete si dát třeba Bernarda desítku, pivo po všech stránkách asi tak o dvě patra lepší.