Světlý ležák z Chotovin u Tábora jsem popil v restauraci U Šumavy v Praze.
Převážně chmelová a kvasnicová vůně nijak slibná nebyla, ani sice vcelku stabilní, ale přesto jen průměrně hustá pěna nesoucí se nad nápojem slámové barvy.

Po napití však vše rychle napravuje chuť– dosti hořký, příjemně chmelový nástup (patrně z českých chmelů) po vteřince uvolní místo sladovému, přiměřeně plnému tělu, „zhutňovanému“ kvasnicemi, načež opět převezme vládu chmelová hořkost a postará se o hořké i celkem „protáhlé“ doznění.
Kvasnice spolu se sladem a chmelem v některých doušcích vyznívají v náznak příjemné chlebovosti.
Chutě vzorně spolupracují a spolu s přirozeným řízem se starají o skvostnou pitelnost.

Není třeba chodit kolem horké kaše – chotovinská dvanáctka je parádní, velkoryse chmelený a pitelný ležák, v němž je zřejmě, čeho chtěl pan sládek docílit a také že se mu to podařilo. Bravo a jen tak dál!