V restauraci Kulový blesk v Praze se nabízená piva točí jak apoštolové na orloji a tak se tu kromě známých sv. Petrů či sv. Tomášů občas objeví i nějaký méně známý světec; v mém případě to dokonce ani nebyl apoštol, nýbrž prostý Švec ze Zlína.
Tímto Ševcem mám samozřejmě na mysli pivo, jmenovitě polotmavý ležák Zlínský Švec, který mě zaujal hnědorudou barvou a hustou nažloutlou pěnou.

Střední říz Ševce podporuje dobrou pitelnost.
V úvodu chuti jsem cítil lehounkou nakouřenost a posléze kvasovost, po nich však následovalo i cosi jako jalová drožďovost s mírně nakyslým zakončením.
Švec má coby polotmavý ležák překvapivě lehké či "tenké" tělo a úplně nejlepší na něm jsem shledal pitelnost, která byla zřejmě dána relativně jednoduchou chuťovou strukturou.

Možná jsem měl jen smůlu na horší várku, nicméně polotmavý Švec mě bohužel nenadchl - spíše mi připomněl, že rovnice "pivo z minipivovaru = dobré pivo" rozhodně neplatí automaticky.

Polotmavý ležák s kávově karamelovými tóny, příjemným řízem i hořkostí. Pivo vhodné na žízeň, celodenní popíjení, případně může být i vhodným úvodním pivem pro následnou ochutnávku dalších pivních vzorků. Stejně jako světlá jedenáctka je prostý chuťových experimentů, ale pro mne právě proto přitažlivější. Neb pro většinu pivovarů (dnes už zrušených) na jihovýchodní Moravě (a na Slovensku samozřejmě též) byl celá desetiletí uvařit takovéto pivo neřešitelný problém…