O tmavém speciálu Eliška z Měšťanského pivovaru v Poličce jsem už slyšel mnohou chválu a proto jsem uvítal možnost pořídit si její lahev ve vinohradské pivotéce Pivo a párek.

Eliška se mi dvorně představila příjemnou, silně karamelovo-chmelovou, mírně praženou vůní s nádechem alkoholu.
Její dosti hustá světle růžovohnědá pěna tvoří chuchvalce, leč je poměrně trvanlivá a za celou dobu pití (pivo jsem přeléval z lahve do sklenice) neopadla. Barva piva je velmi temně rudohnědá.

V chuti se uvede krátký sladový úvod, po němž se projeví karamel přecházející v neulepenou praženost, zakončenou výraznou hořkostí.
Moc pěkně je vyvážená plnost těla s kávovou pražeností, na níž se napojuje chmelová hořkost, ovšem praženost má v hořké části chuti mírnou převahu.
Eliška je chuťově tak bohatě strukturovaná, že vám každá ze složek její chuti může přinést zážitek sama o sobě: zaměřte se na sladovost, ucítíte jemně ovocité a karamelové tóny, zaměřte se na hořkost, ucítíte chmelové pryskyřice a suchou praženost, obě složky pak odcházejí do dáli pospolu, nechávajíce vás na pochybách, která z nich vlastně řekla poslední slovo.
Na svůj obsah alkoholu je Eliška nebezpečně pitelná a to slovo "nebezpěčně" v sobě bohužel skrývá i jedno skutečné nebezpečí pro další den: cukr, jakýsi "patent" poličských piv u mě vždy vzbuzuje varování. V chuti ho chvála Bohu vůbec necítím a pevně doufám, že ho neucítím ani druhý den v hlavě (zpráva z druhého dne: vše je v pořádku :-)).

Musím ještě pochválit estetickou stránku tohoto piva - vedle řídce vídaného jevu vlastní zátky (přímo s nápisem "Eliška") může lahev Elišky směle sloužit jako zářný příklad toho, jak ze staromilského výrazu ostatních poličských piv (Záviš, Otakar atd.) citlivě, pokorně a přitom důsledně přejít v obal odpovídající estetickým očekáváním 21. století. Vzhledem k dobře dvacetileté tradici nálepek poličského piva určitě nešlo o lehký úkol a designérovi bych touto cestou rád vyjádřil úctu a poděkování jeho práci (a ani nebylo třeba uvádět vlastní lahev se šedesáti prolisy a hrdlem zašmodrchaným ve staniolu).

Celkově je tedy Eliška pivečkem po všech stránkách velmi vydařeným.

Středně plná, sladová a kávová chuť s pozvolným čokoládovým dozníváním. Říz střední - vhodně doplňující charakter piva. Výborný tmavý speciál z průmyslového pivovaru s ukrutnou pitelností. Je opravdu problém ukončit konzumaci.

Na to, že obecně nevyhledávám/nesnáším tmavá piva, je toto bomba. Pokud bych posuzoval se zavázanýma očima, zřejmě bych tipoval na max. polotmavý vyladěný ležák - ale ve skutečnosti jde o skutečně tmavý speciál, kterýžto obecně ze své podstaty vykazuje úplně jiné chutě. Eliška je zatím jediné tmavé pivo, které jsem nedopil jen ze slušnosti, ale prostě proto, že skutečně chutnalo. Čepovaná verze je pak ještě pitelnější.
Návykovost a pitelnost poličských piv je téměř prokázána... :)

Souhlas, opravdu velmi pitelné pivo, které nepostrádá typické znaky tmavých piv, byť barva piva je spíše světlejší. Ani alkohol tam není příliš cítit, hořkost docela upozaděna, ale tak mi to vyhovuje. Hořkost rozhodně neulpívá. Je to sice pivo hutné a silné, ale asi bych na první pohled neřekl, že je to 13,5% s 5,8% alkoholu. Velmi povedené pivo, které po chvíli vpití se už ani moc nedoprovází ona typická chuť po tmavých sladech, takže může zachutnat i těm, kteří tmavá piva příliš nevyhledávají. Až bude zase na Vánoce, rád zakoupím v lahvi znovu.