Chuti zkoušet méně tradiční pivní styly neodolali ani ve svitavském pivovaru Na Kopečku, kde se pustili mimojiné do vaření irského stoutu černého jak bota.

Nejsem žádný Kelt a tak pro mě setkání se stoutem vždycky zavání jistou exotikou až tajemností a to i v případě, že se odehraje v prostředí téměř domáckém, jakým je pivovarský klub v Praze na Florenci.

Vůně stoutu ze Svitav je výrazně kávová, pražená, suchá, pěna pak hustá, tmavě béžová. Pivo je téměř neprůsvitné, hnědočerné, jen se slabými rubínovými odlesky.

Chuť je hned v úvodu velmi pražená až téměř "připálená", kávová. Hořkost praženosti je posléze "dotvarovávána" bohatší hořkostí chmele.
Sladová složka je cítit ve středu chuti, ale celkově tahá za kratší konec. Začne se více projevovat až poté, co se vpijete a necháte jazyk trochu uvyknout kávové praženosti.
Pitelnosti pomáhá lehounké brnknutí na strunu kyselinky, přesto není příliš vysoká, což je zkrátka dáno pivním stylem Irish Stout - studenou neslazenou kávu byste asi také nedokázali hltat po litrech.

Ve svitavském pivovaru Na Kopečku se s pivní výzvou zvanou "stout" dokázali popasovat více, než dobře. Jejich stout je podle mého názoru velice povedený a chuťově bohatý, bohužel však běžně prakticky nedostupný.