Tradičním slovenským světlým ležákem s dobrou pověstí je Šariš ležiak, tedy dvanáctka. Na Slovensku jde sice o běžně dostupné pivo (tak jeho dostupnost také hodnotím), v české kotlině je však šance na jeho získání minimální, o to vděčněji jsem tedy přijal jeho lahev jako dar.

Po přelití do sklenice se rozvine příjemná chmelová vůně a vyšumí středně hustá bílá pěna, postupně řídnoucí a částečně opadávající (po čase z pěny zůstaly jen bílé "záclony").

Přitažlivěji působí zlato-medová barva a dobrý říz, masírující jazyk a ústa k přijetí pivního poselství z východu Slovenska.

Východniar Šariš má výrazné sladové tělo opřené hned od začátku chuti o hořkost, která trvá několiv vteřin potom, co slad odezní. Chmel se ladně projevuje i v jemných, ale osvěžujících pryskyřičných tónech chuti, než nastoupí jeho hořký závěr. Slad má zase blahobytně kulatý, ale přitom hravý projev s náznaky chuti květového medu.
Chutě se v ústech přelévají čitelně, ale nápaditě a harmonicky, a pitelnost je velmi vysoká (snažil jsem se brzdit, ale Šariš do mě prostě zasyčel jak ISO drink do cyklisty).

Na to, že pochází z průmyslového pivovaru, je Šariš silně nadprůměrným ležákem, který strčí do kapsy i mnoho českých takzvaně prémiových ležáků a to zejména těch z do sebe zahleděných velkých značek. Pokud na něj na Slovensku (nebo kdekoliv jinde) narazíte, vřele jej doporučuji ke ctěnému ochutnání.

Na toto pivo nemám vůbec dobré vzpomínky, ale dnes je to jedno z lepších piv z SK velkopivovarů.

Pěna: Nižší nažloutlá nepříliš trvanlivá.

Barva: Dosti tmavá zlatá, čirá.

Vůně: Slad, chmel, troška pasrerizace a bohužel diacetyl.

Chuť: Chuťově je však pivo celkem dobré. Barevné slady neruší, pasterizace mírná, dřívější kyselost je pryč, chuť chmelu působí až neuvěřitelně přirozeně, hořkost je střední a neštípe. Sladová složka není výrazná, ale je tam. Diacetyl v chuti téměř nevnímám a v tomto množství ho toleruji.

Za mě lepší, než známější a u nás dosti rozšířený Zlatý Bažant.

Na slovenské pivo slušné, ale budu opět hodnotit spolu s českými kousky a proto musím být kritický. Točené pivo bylo dobré jedno, poté se vtírala kyselost a stávalo se nepitelným. Zprvu řízné, dále odpudivé.

V tomto případě nebudu úplně souhlasit s panem Vrchním, ale snad mi to odpustí... :)
Na úvod předešlu, že patřím k relativně častým návštěvníkům východního Slovenska, a za tu dobu už jsem stačil Šariš prokouknout. Můj finální závěr a názor na Šariš je - "převlečený Gambrinus".
Na první napití při neznalosti souvislostí a při určité euforii z "exotického" piva může člověk nabýt dojmu, že jde o nadprůměrné pivo, nicméně čím dál častější konzumace odhaluje nedostatky. Skutečně při bližším zamyšlení poznáte, že jde prakticky o totožnou chuť jako G-12, a to není právě pozitivní zjištění.
Průšvih se sice nekoná, ale je spousta lepších i slovenských značek, a třeba takový Steiger strčí do kapsy i leckteré české pivo.
Howgh :)

Mírně nadprůměrný ležák, srovnal bych ho s krušovickou dvanáctkou. Pivo se docela dobře pije, řekl bych taková stolní dvnáctka, která neurazí. Dostatečná plnost se schovanou chmelovou hořkostí je vcelku sladěná, pivo jest to spíše sladší.
Na druhou stranu ani ničím nepřekvapí, takže pro chuť bych si je nekoupil. Avšak pro uhašení žízně a denní či večerní popíjení s doutníčkem - proč ne.

Desítka se nedá, dvanáctka je o něco lepší. Na Sovensko lepší průměr, ale pokud bych měl hodnotit jako české pivo, tak bych musel hodně ubrat. Kyselé.

Lahvový Šariš zakoupený při akci v českém Albertu mě opravdu docela zklamal. Ať už jsem ho zkoušel pít při pokojové teplotě nebo řádně vychlazený, neoslovilo mě. Působí na mě vodovějším dojem, kysele/nakysle?, v chuti je znát trpká hořkost. Pravidelně bych si toto pivo určitě nekupoval.