Známý středočeský pivovar Antoš (sídlem ve Slaném) - jako většina českých pivovarů - opírá svou produkci o světlý ležák. V případě piva, které jsem získal v pivotéce Pivo a párek v Praze na Vinohradech, jde o "skorodvanáctku" o extraktu původní mladiny 11,8 % - to však znamená, že je to stále jedenáctka, neboť stupně (respektive procenta EPM) se v pivovarnictví vždy zaokrouhlují dolů.

Nápoj slámové, mírně zakalené barvy zašuměl po přelití z PET lahve do sklenice a ustoupil husté, špinavě bílé pěně, která pomalu opadávala. Nad ní se vznáší kvasnicová vůně s trochou chmelu a neobvyklým náznakem vůně jahod.

Po napití se můj ležák Antoš se zpočátku projevil přiměřeným řízem a jemně sladovou lahodnou chutí, v níž se opět zjevil mírný nádech jahod. Ten byl velmi jemný a působil spíše jako zpestření, než nepatřičně či rušivě. Harmonické středně plné sladové tělo chvílemi zabrnká mírnou obilností. Za sladem se rychle rozvine chmelová hořkost. Ta je aromatická, maličko hrubší a pěkně se táhne, až se pozvolna vytratí.

Celkově je slánská jedenáctka Antoš pivem harmonickým, živým a velmi dobře pitelným, a i v rámci české minipivovarské produkce jde dle mého soudu minimálně o nadprůměrný kousek.

Ještě než jsem spustil Atlaspiv jsem se piva párkrát napil a cítil docela silně jahody, které registruji i v chuti. Po přečtení recenze Pana Vrchního, se kterou mohu jen souhlasit, vlastně stačí jen dodat osobní dojmy:


Nadprůměrný ležák na kterém jsem si pochutnal. Antošův pivovar je ale přeci jen přeborníkem hlavně ve vaření svrchně kvašených piv. Tento týden jsem ochutnal lepší ležáky.

U tohohle piva jsem čekal víc. Chuťově je to trošku lepší europivo, což u menšího pivovaru je celkem škoda.
Pivo má nižší říz, nižší hořkost i nižší nasládlost.
Ne, že by bylo vyloženě špatné a nechutnalo mi, nicméně stejnou službu by mi udělalo skoro jakékoliv pivo z velkého pivovaru a za méně peněz.