Na pivech z minipivovarů je krásná jejich proměnlivost a nevyzpytatelnost, přinášející nová a nová překvapení. Pivovarské krédo "dej Bůh štěstí" zde dochází naplnění a je lhostejno, jde-li o minipivovar český, slovenský nebo cizokrajný.
Dnes uvedu pivovar slovenský, jmenovitě Sandorf z obce Prievaly, přinášející Polotmavý ležiak 12%.
Mírně kalná barva tohoto polotmavého ležáku připomíná černý čaj.
V mimořádně lákavé vůni je vše: kvasnice, chmel, slad, letní obilí, harmonické a intenzivní jako první láska. Jsem přesvědčen, že krásná a bohatá vůně polotmavého ležáku z Prieval by mohla soupeřit s povedenými ejly.
Světle béžová pěna svou kvalitou za vůní bohužel trošku kulhá, ve sklenici mi poměrně rychle opadla a zůstaly z ní jen zbytky.

Dobrý říz otevírá chuť a hned zpočátku víme, že tu máme co do činění s pěkným reprezentantem minipivovarského řemesla:
nejprve je cítit jemná chmelová hořkost, rychle následovaná velmi mírnou "připáleností" na patře, načež se na jazyku rozvine mírná karamelová sladovost a přiměřeně hořké zakončení, které se pár vteřin protáhne. V chuti jsou též znatelně cítit kvasnice, které chuti dodávají "mazlavost".
V dalších doušcích mezi chutěmi občas vystrčí růžky slabá, nerušivá kyselinka.
Pivo je živé a i přes chuťovou vyváženost jakoby v sobě krotilo neposednost hříběte - chvilkami v něm dominuje připálenost, následně zcela nečekaně pohladí sladkou sladovostí, aby hnedle poškádlilo kyselinkou a po pár vteřinách bez pití stáhlo ústa znatelnou hořkostí. Ta téměř není znát, pijete-li rychle lok za lokem, zatímco pijete-li polotmavý Sandorf k jídlu, je nejvýraznější z jeho chutí.

Dlouho jsem nepil takto "tajuplné" pivo, které dokáže měnit tvář tak pozoruhodným způsobem, že téměř každý doušek chutná jinak a přitom vždy příjemně. Zdá se mi, že i kdybych ho pil celé dny, stále by mě dokázalo překvapovat.
Inu, okuste sami a zříte, že dobrý je polotmavý Sandorf. Dej Bůh štestí!