Díky přátelské pivní směně jsem získal šestnáctku American IPA ze slovenského pivovaru Štramák v Senici.

Piva tohoto typu (IPA) se obvykle honosí příjemnou vůní a Štramák mé očekávání ještě překonal - nádherná pomerančová vůně s nádechem kvasu, tak výrazná, že při přivonění můžete získat dojem, že je v lahvi ovocná šťáva, do do níž někdo nastrouhal chrpy a Bon Pari.

Barva Štramáka je typicky "americko-ipová", kalná, tmavě oranžová (pro poetičtější duše bych řekl "odstínu narudlého lesního medu"), pěna špinavě bílá, středně hustá. Potěšíl mě výborný říz, středně živý, ale přitom vytrvalý.
Hned v úvodu chuti nastoupí silná hořkost, pod níž se valí klasicky americky ipové sladovo-ovocitě (jahody, meruňky a citrusy v chuťově dvojnásobně intenzivní koncentraci) kulaté tělo, promazávané znatelným množstvím kvasového "loje".

Po dvou třech vteřinách následuje typické výrazně hořké zakončení, vyplňující celá ústa, ale neobtěžující.
Chuť je velice intenzivní a dá se říct, že jde o klasického a zdařilého reprezentanta stylu IPA, jak v posledních pár desítkách let doputoval z Anglie do střední Evropy zkratkou přes USA.

Jedinou výhradu mám k obalu, respektive k etiketě. Ta bohužel působí strašlivě amatérsky, nečitelné logo připomínající propletené chobotnice, do toho stará mince, chmelová hlávka položená naležato jak smuteční kytice, nápisy písmem nebezpečně připomínajícím "wordovský" Times New Roman, vše vydatně dopované všelijakými přechody, stíny, embosy a linkami pro jistotu ve svislém i vodorovném směru... i kdybyste přátelé ze Senice vařili nektar hodný řeckých božstev, takové grafické podání jej sráží na úroveň lokálního přeborníka zápasů v bahně.
Přitom webové stránky pivovaru vypadají v pořádku, tak nevím, kde se stala chyba. Snad tedy moje úvaha zapůsobí jako popud ke zlepšení etiket piva, které by si to vzhledem ke své vysoké kvalitě určitě zasloužilo.