Všechny recenze piv
< recenzce předchozího měsíce recenzce dalšího měsíce >Beskydské hořké
India pale ale („IPA“) 
7
Redaktor
PanVrchni
,
30.4.2016
čepované (restaurace U Slovanské lípy, Praha-Žižkov)
Pivo Beskydské hořké je navzdory svému domáckému názvu stylově zařazeno jako India pale ale (IPA).
V příjemné vůni zlatavého, mírně zakaleného piva byl cítit slad a citrusové aroma aromatických chmelů.
Tmavě bílá, středně hustá pěna během 2 minut opadla na půlcentimentrový kobereček, který už zůstal.
Chuťově se Beskydské hořké uvede ovocitě nasládlým sladem s citrusovým (grapefruit, mandarinky a citron) nádechem a hořkostí, připomínající grapefruit.
Navzdory názvu jsou chmely přítomny spíše výše zmíněným a mírně svíravým aroma citrusů, než přímo nějakou důraznou hořkostí.
Ač má poněkud sladovější - tedy ne zcela "ejlově stylové" - tělo, je Beskydské hořké pivem velmi dobře sladěným a pitelným a moc hezky v něm pracují aromatické (patrně americké) chmely.
Tedy - pije-li se Beskydské hořké jako "pivo", poskytuje (zejména člověku navyklému na české ležáky) nevšední zážitek. Pivomil navyklý na ejly však zřejmě zaznamená ono o vous sladovější tělíčko. Celkově však jde bezpochyby o kvalitní a pitelné pivo s charakterem.
Kostelecká výroční 15°
polotmavé speciální pivo ochucené
5
Redaktor
PanVrchni
,
28.4.2016
čepované (restaurace U Slovanské lípy, Praha-Žižkov)
Polotmavý medový speciál, toť Kostelecká výroční patnáctka z pivovaru v Kostelci nad Černými lesy, jíž jsem ochutnal v restauraci U Slovanské lípy v Praze.
Voněla slabší karamelovou vůní, barva čirého piva mi připomínala slabší čaj či jantar s rudnoucími odlesky.
Středně hustá pěna s "krustičkou" pomalu postupně opadávala.
V chuti se ihned rozvine karamelová a mírně medová táhlá nasládlost spolu s náznakem kávy ke konci doušku. Chmelová hořkost je velmi nenápadná.
Tělo je velmi plné a dosti nasládlé, i celkově pivo působí plně až jaksi "těžkopádně", což poněkud snižuje pitelnost a to dokonce i mně, který mám plně sladové kusy v oblibě.
Kostelecká výroční 15° je tedy hutným polotmavým speciálem, jehož nejcharakterističtějším znakem je patrně ona stopička kávy ke konci doušku.
Lobeč AIPA 14°
India pale ale („IPA“)
7
Redaktor
PanVrchni
,
27.4.2016
čepované (restaurace Špajz, Praha-Vyšehrad)
IPA z pivovaru v Lobči u Mšena jsem ochutnal v příjemné restauraci Špajz v Praze pod Vyšehradem. Tedy – „ochutnal“ jsem nejprve krásně ovocitě citrusovou vůni, která už sama o sobě poskytuje zážitek, stejně jako vizuální vjem čirého piva barvy mírně rudnoucího jantaru s přikrývkou krémově husté pěny.
V chuti mě nejprve uvítala vlna nezatěžkaného, příjemně ovocitého sladu. Ta po 2 až 3 vteřinách „vyschne“, následuje chmelová hořkost, které se rozvine do dlouhého důrazného aromaticky hořkého dojezdu. Trvá snad 20 vteřin, než tento chmelově hořký závěr úplně odezní a jde o velmi příjemných 20 vteřin. S dalšími doušky se vjemy prohlubují a hořkost získává na táhlém důrazu.
Pivo středního řízu je celkově pěkně sladěné a velmi dobře pitelné.
IPA z Lobče je tedy dle mého soudu stylově čistá (není to ležáko-ejl), přitom však má charakter i vstřícnost a pitelnost. Jen tak v Lobči dál!
Zlatá Labuť 12°
světlý ležák
7
Redaktor
PanVrchni
,
26.4.2016
čepované (restaurace U Slovanské lípy, Praha)
Řácký český ležák Zlatá labuť vařený v jednom z nejstarších českých minipivovarů ve Zvíkově jsem ochutnal v restauraci U Slovanské lípy v Praze.
Voněl sladovou vůní s až lipovými tóny, barva čirého piva byla sytě zlatá, lákající k napití; pěna pak bílá, středně hustá a jen pomalu klesající.
Po napití se vlády nad chutí v ústech ujal plný a velmi harmonický slad s lehce „lipovými“ tóny, prakticky od počátku chuti ladně doprovázený příjemnou, poměrně důraznou, až nepatrně „tužší” chmelovou hořkostí, která se po doznění sladu hezky protáhne.
Pivo je velmi dobře sladěné a taktéž velmi dobře pitelné.
Dvanáctka Zlatá Labuť je tedy kvalitním ležákem, kde - na rozdíl od mnohého jiného minipivovarského ležáku - kvasnice nemuseji suplovat plnost těla.
Olivův pivovar - Gari 11°
pšeničné pivo
5
Redaktor
PanVrchni
,
25.4.2016
čepované (Olivův pivovar, Dolní Břežany)
V Olivově pivovaru v Dolních Břežanech je stabilně na čepu pšeničná jedenáctka, zvaná Gari.
Voněla banánovou, lehce ovocitou vůní, barva zcela kalného piva byla slámovo-světle žlutobílá. Hustá bílá pěna celkem držela a jen pomalu postupně klesala.
Po napití mě „říznul“ vyšší říz, kterému by snad slušel přídomek „štiplavý“. V chuti se uvede příjemně banánově nasládlým a kvasnicově „mazlavým“ tělem. Hořkost je minimální, prakticky nevnímatelná. Tyto vjemy se prakticky opakují v každém dalším doušku, další překvapení už pivo nepřichystá.
Stručně řečeno je tedy dolnobřežanská jedenáctka Gari vcelku standardní „pšenicí“ – dobrou, slušně pitelnou a stylově čistou, ale ničím vyjímečnou.
Jak psal někdo přede mnou, Markýz opravdu není špatná pšenice, do vůně sice v mém případě vstoupila lehká kovovost, ale jinak je chuť příjemně banánově táhle nasládlá, jak se na pšenici sluší.
Pěna byla stabilní a pitelnost slušná.
A přihlédneme-li k ceně, vychází vše ještě lépe.
Vítek z Prčice české pšeničné hnědé 12°
pšeničné pivo
7
Redaktor
PanVrchni
,
22.4.2016
čepované (restaurace U Šumavy, Praha)
Pivovar Vítek z Prčice se sympaticky snaží o vaření starých pivních stylů, se kterými už současná česká legislativa moc nepočítá. To je také případ „Českého hnědého“, takto pšeničného piva světle hnědé barvy, jež mi i svou kalností nejvíce ze všeho připomněla pastovaný lesní med.
Pivo vonělo příjemnou, svěží, ovocitě nasládlou vůní a též velmi hustá a zcela stabilní pěna jdoucí až do béžové barvy vylepšila vizuální dojem.
Po napití se projeví ladné svěží ovocitě nasládlé tělo pořádně hutné kvasnicemi (ovšem měl jsem poslední kousek ze dna sudu, kde mohlo být kvasnic více).
Hořkost se zprvu zdá nenápadná, ale po pár vteřinách, kdy už má člověk pocit, že je konec, se najednou rozjede několikavteřinová vlna mírně aromatického hořkého doznění. Neotřelé a opravdu příjemné!
Jemný, přirozený říz nás doprovází po celou dobu pobytu piva v ústech a chuti jsou velmi dobře sladěné, což napomáhá výborné pitelnosti.
Celkově je tedy sedlecko-prčické „české hnědé“ velmi příjemným, čistým, srozumitelným a přitom osobitým pivem. Tento způsob pivního „experimentování“ zdá se mi býti do české kotliny nanejvýš vhodným.
Dalešické pivo Wiener 12°
ležák vídeňského typu
5
Redaktor
PanVrchni
,
20.4.2016
čepované (restaurace U Šumavy, Praha)
Vídeňský ležák „Wiener“ z Dalešic jsem ochutnal čepovaný v restauraci U Šumavy v Praze. Voněl karamelově nasládlou a trošku kvasnicovou vůní, vznášející se nad hustou, trvanlivou pěnou bílo-okrové barvy.
Barva dalešického „vídeňáku“ odpovídá stylu, je lehce zakalená, připomínající odstínem jantar.
Co se týká chuti, v té mě hned na úvod překvapila lehounce "drožďová" chuť kvasnic. Poté se rozvinulo vcelku střídmé karamelově sladové tělo... pak nic... a pak trocha hořkosti, u níž jsem v některých doušcích cítil tendenci ztrpknout.
Tyto vjemy se prakticky opakovaly s každým napitím a žádné další překvapení jsem už v chuti nezaznamenal.
Říz piva byl střední až vyšší, pitelnost spíše průměrná.
Já ti nevím, Karle. Vídeňáků jsem už pár pil, ale tenhle mi z nich přišel asi nejobyčejnější a nejméně zajímavý.
Hendrych H16 ALE
India pale ale („IPA“)
6
Redaktor
PanVrchni
,
19.4.2016
čepované (restaurace U Šumavy, Praha)
V restauraci U Šumavy v Praze jsem ochutnal "šestnáctku" Hendrych H16, specifikovanou prostě jako "ale". Barevně jde o pivo přirovnatelné k černému čaji, avšak čiré.
Nad velmi hustou a trvanlivou pěnou světle okrové barvy bylo lze cítit vůni - ovocitou s trochou citrusů i chmelovou.
Chuť Hendrycha H16 uvede znatelně sladové a poměrně plné tělo s tóny ovoce - nasládlých citrusů a zřetelnou linkou jahod. Chmely se záhy dávají do práce a starají se o správně přirozeně chmelově hořké i aromatické táhlé zakončení.
Říz piva byl střední až nižší a pitelnost dobrá.
Jak tedy recenzi Hendrycha H16 shrnout? Inu - pivo mi chutnalo jako "pivo", ale přeci jen, při přísně stylovém pohledu na věc bych musel tělo označit jako nadmíru sladové (nebo jak někdo říká "ležákové"), což je slabinou mnoha českých ejlů.
Ač jsem rodilý Plzeňák a navíc pivař,myslím si, že toto pivo sejim povedlo!
Krušovická piva byla oblečena do nových obalů a lahví. Domácké, až "farmářské" etikety jsou slušivé, tvar lahví, snad inspirovaný lahvemi Staropramenu, které mi chtě nechtě připomínají ruční granáty z První světové války, už o fous méně - ale proč ne.
Krušovická dvanáctka po přelití do sklenice voněla zprvu méně nápadnou, ale posléze rozpoznatelně sladovou a trochu i chmelovou (snad Kazbek?) vůní.
Barva piva byla sytě zlatá, čirá, pěna středně hustá, špinavě bílá, vcelku stabilní.
V chuti se uvedl dosti plný, oblý slad, mírně nasládlý s troškou "pečenosti" a v prvním doušku i náznakem chlebovosti. Záhy se pěkně napojila příjemná chmelová hořkost, která - držte se - neulpívá a naopak je v ní cítit přirozená chuť chmele.
Je potěšující vidět, že se s vylepšením obalu krušovické dvanáctky zlepšila i její chuť - zmizelo ulpívání hořkosti a vše se stalo sladěnějším a pitelnějším.
Pitelnost sice není vynikající (trocha té krušovické "těžkopádnosti" ve sladovém těle stále je), ale jistě slušná a po dlouhé době tady máme pivo z mezinárodního koncernu, které má charakter, které nemám problém pít "jen tak" a jehož značka nad lokálem ve mě nebudí potřebu přejít na druhý chodník. Jen aby to vydrželo!
Ferdinand - výčepní světlé 10°
světlé výčepní pivo
7
Redaktor
PanVrchni
,
15.4.2016
čepované (restaurace U Kukulínka, Pikovice)
V souvislosti Morem nedávno vznesenými otázkami o kvalitě českých desítek jsem jich opět pár přechutnal a jednou znich byl i Ferdinand 10 v čepované variantě.
Voněl tím, co si představuji pod pojmem „pivní vůně”, kde je opravdu cítit chmel i nasládlost sladu.
Parádní, krémově hustá, neobyčejně stabilní pěna vydržela prakticky v nezměněné výši i po dopití piva(!), dobře působila též sytá zlatá barva a drobně „perlící“, přirozený říz.
Chuťově se Ferdinand 10 projevuje neokázale vyváženým, oblým, středně plným sladovým tělem, uzavíraným trochou chmelové hořkosti s mírně trpčím dozněním. Zprvu vše působí zdánlivě „obyčejně“, ale - a to je rozdíl proti velkoprůmyslovým břečkám – s dalším pitím působí pivo stále příjemněji.
Světlý výčepní Ferdinand je tedy nekomplikovanou, ale velmi harmonickou desítkou, jejíž pitelnost je pro mě na úrovni “s každkým kouskem lepší”. Za nižší cenu, než u velkochemiček tady máme podstatně lepší pivo přirozené chuti, kde slogan “poctivé pivo” není jen prázdnou frází.
Ochutnal jsem nový Argus 11 Premium, tedy světlý ležák o 11% EPM. S názory, že je vařen ve vratislavickém pivovaru Konrád se ztotožňuji, nicméně si nemyslím, že by to byl pouze přebalený Vratislavický ležák (aneb Konrád 11°).
V Argusu je znát typický projev konrádovského sladu ("medově-kořenitého", což je asi nejlepší slovní opis, který mě napadá) s mírnou stopou extraktové trpkosti.
Jelikož jsem Kondráda 11 pil nedávno, troufám si říci, že jeho příbuzný z Lidlu je přeci jen o něco méně harmonický, méně pitelný a i extraktová trpkost je v něm zřetelnější.
Ovšem s ohledem na cenu 10 Kč je Argus 11 Premium obstojným počinem, stále podstatně zajímavějším, než většina výrobků nadnárodních gigantů.
Nefiltrovaný světlý ležák Václav jsem zakoupil v balení piv značky Litovel v Bille. Voněl čistě sladovou, nepatrně chmelovou vůní; pěna nad prakticky čirým mokem sytě zlaté barvy byla po přelití do půllitru středně hustá, špinavě bílé barvy a pomalu postupně opadávala.
Po napití se v ústech předvede velice pěkné, zdánlivě lehčí, ale přitom plně, bezmála medově nasládlé sladové tělo, záhy následované slabším, ale příjemným aroma chmele a jemnou kratší hořkostí.
Pivo je sice nefiltrované, ale kvasnice jsem v chuti prakticky necítil. Zde by mohl být pivomil, očekávající živý projev kvasnic, poněkud zklamán.
Říz byl střední, pivo harmonické a velmi dobře pitelné.
Pro někoho je možná Litovel Václav nenápadný, pro mě ovšem velmi slušný, přímočarý a čistý světlý ležák sladovějšího charakteru (a to i navzdory vyššímu % alkoholu 5,5%), což už při současném stavu trhu samo o sobě (bohužel) stačí k pochvale.
Ochutnal jsem novinky z pivovarů Plzeňský Prazdroj, totiž Velkopopovický Kozel řezaný, takto polotmavý čirý ležák barvy silně připomínající černý čaj.
Po přelití do půllitru byla cítit převážně pasterační vůně s troškou kávy a karamelu, ale celkově nic moc. Světle béžová pěna rychle opadla na cca 3 milimetrový kobereček, ten už držel prakticky do dopití piva.
V chuti řezaného Kozla se projeví troška světlého sladu ("kozelsky" fádního), následovaná rychle se rozvinuvším nepříliš silným projevem sladu karamelového, stopa chmelové hořkosti a následně nenápadné suše trpké doznění.
Dojem doplňuje zřetelný, poněkud "céóčkový" říz z větších bublinek. Pitelnost je dejme tomu průměrná.
Celkově je řezaný Kozel zcela průměrný polotmavý ležák, jež má pramálo charakteru, byť je díky bohatšímu rozsahu použitých sladů přeci jen o trochu zajímavější, než jeho světlé varianty.
Velice chutné pivo. Zajímavá chuť, kteráse vymyká českému standardu. No. Snažte se. Díky
No...toto se úplně nepovedlo. Typicky zemitá jihlavská hořkost je sice ok, ale plechová pachuť už ne. Opět další reprezentant, potvrzující kontinuelní zhoršování kvality piv od Lobkowiczů.
Už ta nezvyklost, že polotmavé pivo je 12°, je signálem, že je dobré mít se na pozoru. Copak Číňani se někdy vyznali v pivech? :)))
Litovel Sváteční speciál 13°
světlé speciální pivo
5
Redaktor
PanVrchni
,
8.4.2016
lahev (multipack Billa)
V balení piv Litovel, zakoupených v Bille, se nacházela též světlá třináctka Litovel Sváteční speciál.
Ta je čirým pivem zlaté barvy a vysloveně sladové vůně. Taktéž řidší pěna, která rychle opadla na slabý zbytek, naznačuje nižší chmelení.
A to se projeví i v chuti. Té vládne plný, velmi harmonický, nasládlý až medový slad s opravdu jemným aroma chmele a mírně hořkým dozněním, které ke konci doušku trošku "ztuhne" na patře.
Říz piva byl vyšší, harmonie velmi dobrá, pitelnost spíše průměrná.
Sám o sobě je Litovel Sváteční třináctka celkem konzervativním až "usedlým" a nepříliš nápaditým českým světlým speciálem sladového charakteru. Mnohem lépe se ovšem projevuje spojen s klasickou českou kuchyní, k níž mi jeho harmonická neagresivní sladovost perfektně seděla.
V pivovaru Litovel zareagovali na zvyšující se popularitu ejlů a uvařili pivo, pojmenované prostě Litovel ale (s podtitulem "Moravian ale" (snad lehká narážka na Bohemian ale od Bernarda?).
Voněl svěže ovocitou vůní intenzivně upomínající na grapefruit a trošku i jahody. Okrová středně hustá pěna postupně opadávala. Barvu mírně kalného piva jsem si označil jako "narudlý jantar".
Co se týká chuti - zde se projevilo nepřehnaně sladové mírně ovocité a celkem chuťově bohaté tělo doprovázené kvasnicemi a příjemnou mírně svíravou hořkostí aromatických chmelů, která posléze celou chuť uzavře. Hořkost se nakonec v ústech mírně protáhne.
Pivo je na poměry českých ejlů dosti dobře sladěné a velmi dobře pitelné.
Pití Litovel ale jsem tedy nelitovel. Snad předznamenává, že české průmyslové pivovary pomalu, ale jistě dostávají ejly "do ruky". Špička to není, ale v tuzemském průmyslovém rybníčku velmi slušný počin. Abych byl co nejobjektivnější, pil jsem Litovel ale vícekrát za různých okolností a jednou schválně i po vynikající kanadské IPA (Robot IPA) a obstál - což je snad dostatečná pochvala.
Davelský sumec
pale ale
6
Redaktor
PanVrchni
,
6.4.2016
PET lahev zakoupená v Hotelu v pivovaře, Davle
V davelském Hotelu v pivovaře jsem zakoupil rovněž PET označenou Sumec ale (to není pivní styl, ale název piva).
Voněl svíravě chmelovou (konopí) a nepatrně "připálenou" vůní. Pěna nad kalným mokem barvy meruňkové dužiny rychle opadla na slabý lišej.
V úvodu chuti mě uvítal ostrý chmelový nástup, pod nímž se rychle vynořuje středně plné, nepříliš sladové tělo, opět s "připáleně nahořklou" linkou a znatelnou chutí kvasnic. Následně se znovu dají do práce chmely a oba druhy hořkosti (chmelová i "připálená") odkráčejí v důrazném, ale nikterak zvláště ladném doznění.
Říz piva byl mírnější, pitelnost průměrná.
Ejl to je, ale spálená hořkost ve sladu (která byla zřetelná už u Davelského ležáku) mu dodává chuťovou "specifičnost", která asi nebyla zamýšlena.
Davelský ležák polotmavý
polotmavý ležák
5
Redaktor
PanVrchni
,
5.4.2016
PET lahev zakoupená v Hotelu v pivovaře, Davle
Polotmavý Davelský ležák, který jsem zde zakoupil v PET lahvi v Hotelu v pivovaře v Davli, voněl po karamelu, trošce kávy a chmelu a též stopě jahod.
Jeho barva piva byla rubínová, kalná, pěna světle béžová, poměrně hustá, postupně opadávající a mírně chuchvalcovitá.
V úvodu chuti se projevil zřetelný jemně nasládlý karamel (připomínající karamelky), kvasnice, trocha kávy (až "Vitakáva") a rychle následovalo mírně chmelu. Vnímal jsem též stopičku ovocitosti jakoby jahod, která - ač nestylová - mi vlastně docela seděla.
Cca po dvou třech vteřinách následuje hořké zakončení, v němž hraje patrně větši roli hořkost pražená, než chmelová.
K jídlu působí pivo harmoničtěji a jeho nestandardní chuťové projevy se vytrácejí.
Říz byl střední a pitelnost - zejména díky živosti piva včetně projevu kvasnic - dobrá.
Souhrnem je Davelský polotmavý ležák pivo živé a neotřelé, avšak bohužel nikoliv prosté chyb.
Davelský ležák světlý
světlý ležák
6
Redaktor
PanVrchni
,
4.4.2016
PET lahev zakoupená v Hotelu v pivovaře, Davle
Hotel v pivovaře v Davli už sice neprovozuje vaření piva, ale nechává si pivo vařit jinde a poněkud tak zpestřuje nudnou pivní nabídku u soutoku Vltavy se Sázavou.
"Místní" Davelský světlý ležák voněl kvasnicovou a příjemně svíravě chmelovou vůní. Barvu mírně kalného piva mi nejlépe vystihl obrat "meruňkově oranžová". Po přelití z PET lahve do půllitru vyšuměla středně hustá, špinavě bílá pěna, která trochu opadla, ale pak už držela.
Po napití hned zkraje nastoupí ostřejší chmelová hořkost se zřetelnou stopou "připálenosti". Pod nimi se snaží prosadit slad, ale záhy se vlády opět nekompromisně ujme hořkost chmelová i jakoby "připálená", obě pak v ústech několik vteřin doznívají.
Slad se nakonec přeci jen projeví v dalších doušcích a je příjemný a lehounce "medový". Do všeho promlouvá jemná linka kvasnic.
Pitelnost I harmonii jsem si zapsal jako celkem dobré.
Nebýt oné "připálenosti", byl by Davelský ležák dosti dobrým a po delší době velkoryse chmeleným ležákem za velmi příznivou cenu. Nevím, zda je ona "připálenost" charakteristickým znakem piva, či zda se týkala jen této konkrétní várky, ale klidně bych se bez ní obešel. Zvyknout se na ni však dalo a ostatní klady piva mi ji dokázaly bohatě vynahradit.
S pivem z nového pivovaru Muflon na kraji Prahy v Kunraticích jsem se seznámil v kavárně Záložna v Jílovém u Prahy.
Světlá jedenáctka Muflon voněla převážně sladovou vůní, vznášející se nad hustou, kompaktní a stabilní pěnou, korunující nepatrně zakalený nápoj zlaté barvy.
V ústech zašimral lehce nadprůměrný říz a projevil se jemnější přívětivý slad (plnosti odpovídající jedenáctce) s náznakem medových až lipových tónů. Záhy následuje aroma chmele a spíše slabší, přirozeně hořké doznění.
Jedenáctka Muflon sice není překvapivým či zvláště nápaditým ležákem, zato však je velmi harmonická, čistá a pitelná. Její největší síla je dle mého soudu v harmonii a příjemném projevu sladu.