Všechny recenze piv
< recenzce předchozího měsíce recenzce dalšího měsíce >
Souhlas s panem Vrchnim, jsem též příjemně překvapen. Vypadá to, že skutečně se cosi na pivním trhu děje, když se zprofanované a dosud neměnné G vzepjalo k takovémuto výkonu. Pravda, cena 16,90 je z těch vyšších pater, v tomto případě však je zde i odpovídající výkon. Hořkost je příjemná, neulpívající, říz tak akorát. Skutečně dobré pivo po letech bídy!
Lahev Birellu Zelený ječmen jsem se dlouho zdráhal otevřít. Upřímně řečeno jsem se bál, že mě v ní čeká brčálově zelená břečka, která se mě svou obtížnou poživatelností bude snažit přesvědčit o své zdravotní prospěšnosti.
Prvotní dojmy však moje pochyby rozptýlily. Pivo voní nasládle, nepatrná živost mladého ječmene upomínající mírně svíravou vůní na zelený čaj je v ní také patrná; barva není zelená ani žlutozelená, spíš zatlumeně slámová, a středně hustá bílá pěna překvapivě poměrně dosti dlouho držela.
A překvapení pokračuje i v chuti: v rámci nealkoholických piv upoutá poměrně plné tělo (rozhodně plnější, než normální Birell) bez jakékoliv "rostlinné šťavnatosti", kterou jsem od pojmu "zelený ječmen" čekal. Spíš se mi zdá, že prášek z mladého ječmenu celkem přirozeně pomohl zaplnit tradiční Birellovskou chuťovou prázdnotu.
Rychle následuje překvapivě dosti důrazná hořkost, která sice trpkne a je nedobře spojená s tělem (jistě je z valné části dílem chmelového extraktu), ale oproti Birellu je to aspoň něco.
Pitelnost Birellu Zelený ječmen je přes všechno výše řečené dobrá; měl-li bych před sebou obyčejný Birell a jeho variantu Zelený ječmen, volil bych bez váhání to druhé.
Jako asi každý pivomil, i já jsem zaznamenal invazi piva Gambrinus plná dvanáctka (která v tuto chvíli z obchodů úplně vytlačila původní Gambrinus premium).
To to pěkně začíná, říkám si, když pozoruji řídkou pěnu, takřka okamžitě opadnuvší na 3 mm kobereček. Ten však už zůstal a spolu s klasicky "pivní" vůní (slad a chmel) a vysokou barvou, připomínající pryskyřici z ovocného stromu, dodal trochu optimismu pro vyzkoušení chuti.
V té zprvu dominuje velmi plný až mírně nasládlý, ovšem harmonický slad, na který se postupně napojuje aromatická hořkost s výrazným pryskyřičným akcentem (příjemné překvapení!). Ten se až úplně na konci doušku zhoupne do nepatrně a takřka neznatelně trpké vlnky.
Pivo je mírně hřejivé (u ležáku nepříliš obvyklý jev), dobře pitelné, chuti jsou dobře sladěné a celé to působí - zejména v rámci velkoprůmyslových piv - jako mnohem vážněji myšlený pokus vrátit Gambrinovi jeho bývalou slávu.
Pokud tato kvalita vydrží (což je asi největší otázka), bude mít dle mého názoru Gambrinus se svou Plnou dvanáctkou reálnou šanci získat alespoň některé ztracené pozice zpět.
Přechutnání strakonických piv potvrzuje nikoliv tragický, ale přesto zřetelný pokles kvality. Nejlépe pozorovatelný je asi na druhdy výborném ležáku Král Šumavy:
verze z roku 2016 má opravdu už jen 5,1% alkoholu, nasládlá vůně neupoutá, pěna rychle zmizela.
Chuťově je to pořád slušný ležák s celkem pěknou sladovou složkou, ale jeho kouzlo jakoby z velké části vyprchalo - slad jakoby zploštěl a chmel (přičemž už původní verze nebyla rozhodně "přechmelená") zůstal doma.
Ke cti nového pana sládka sice slouží, že pivo nenapěchoval chmelovým extraktem, nicméně limity, v nichž se zřejmě musel pohybovat, jsou na výsledku znát.
Plnotučný speciál z úpatí Orlických hor. Jde o skutečně vydatné pivo, která má tendenci lézt do hlavy.
Prvotní vjem je silně sladový, aby byl následně korigován poměrně příjemnou hořkostí.
Pěna je dlouhotrvající, stabilní, ale žádné chemické orgie typu Svijany - prostě přirozená, jak má být. Jde o vyvážený speciál, který je nutno požívat s respektem, jinak dokáže předvést i velké tóčo :)
Vždyť si vezměme, kdo byl nejslavnějším herecko-filmovým představitelem tohoto českého písmáka - syn tohoto představitele nyní požívá slavného příjmení Gregor Kuchař!
Světlý ležák Rychnovská Kněžna jsem ochutnal U Šumavy v Praze, známé to vícepípové restauraci.
Kněžna je poněkud světlejším pivem zářivě slámové barvy; voněla spíše slabší, převážně chmelovou, mírně též sladovou vůní, středně hustá bílá pěna byla kompaktní a trvanlivá.
Chuť nejprve (kromě přirozeného řízu střední úrovně) uvede vteřinka jemného a nepříliš sladkého sladu, záhy potlačeného velmi harmonicky se napojující chmelovou hořkostí se zřetelnou chmelově aromatickou složkou. Hořkost nabývá na důrazu a posléze se v ústech mírně příjemně protáhne (suše trpkého ulpění se u takovéhoto piva naštěstí bát nemusíme).
Pivo je opravdu harmonické (zvláště provázání hořkosti se sladem) a velmi dobře pitelné. Rychovská kněžna mě tedy jakožto vyvážený, poctivě chmelený a pitelný ležák vysloveně potěšila.
Díky akci v Normě se mi dostalo příležitosti okoštovat Postřižinskou jedenáctku z Nymburka.
Voněla nasládlou a trochu chmelovou vůní. Bílá pěna byla po přelití do sklenice chuchvalcovitá, nepravidelná, řidší, s koberečkem; sytě zlatá čirá barva budila lepší dojem.
V chuti mě uvítal moc pěkný, až chlebově plný, oblý, ladný, nasládlý slad, obkružovaný aroma a jemnější chmelovou hořkostí, na kterou se posléze napojí vcelku dobře skrytá a téměř nerušivá hořkost chmelového extraktu.
Chutě bez problemů spolupracují a pitelnost tak zůstává na výši, kterou bychom od českého ležáku o 11% EPM očekávali.
Nuže - Postřižinská jedenáctka je pro mě nečekaně dobrý ležák za příznivý peníz (v Normě za 8,90 Kč, což je cena, za níž se prodávají nejnudnější velkoprůmyslové odlitky).
Poměrně osobité a přímočaré polotmavé pivo. Nebyl čas, tak jsem dal jen 1 kousek, na vpití se by bylo potřeba větší prostor. Barva je spíše tmavší, pěna krémová, celkový projev je však docela drsný, určitě nemusí sednout každému. Polotmavá piva obecně nemusím, toto však určitě nezatracuji.
Jéje, toto bylo moc dobré a příjemné pivečko, až na tu cenu. Je podáváno z vysokohorských důvodů do 0,4 l za 50,- Kč...Jinak ovšem nádherná jantarová barva, dlouhotrvající pěna, nefiltrovaná, ovocito-karamelová chuť. Po výstupu a sestupu ze Schneekoppe je to opravdové pohlazení po duši :)
Protivně/podivně nasládlé a nepříliš dobře vyladěné pivo. Toto se v Břeclavi moc nepovedlo. V porovnání s Kancem dost nepitelné. Dále mi uniká smysl toho, vyrábět dva světlé ležáky, jeden s voltáží 5,2 % (Pivín) a druhý téměř s identickou 5,0 % (Kanec).
Břeclavská piva jsem dosud měl pouze v čepované podobě, a vždy byla nadprůměrná, o to více jsem byl zklamán z Pivína.
Z Lobče mi kamarád přivezl PET lahev piva Lobeč Dubbel, ujal jsem se tedy zvědavě jejího koštování.
Pivo po přelití do sklenice vonělo svěže ovocitě sladovou vůní, připomínající až jablka; většina pěny rychle vyšuměla a téměř zmizela, nápoj jantarové barvy však ve sklenici zůstal a proto jsem se mohl zaměřit na jeho chuť.
Ta začne velmi svěžě ovocitě (jablka, trochu hrušky a banány) s troškou (záměrné) ovocité kyselinky. Ovocitost zakončuje štiplavě "květinově" aromatická vlnka a je malinko sevřená nepatrným nádechem opečené chlebové kůrky, propojující se s mírným aroma chmele.
Chmelová hořkost je však velmi upozaděna.
V dalších doušcích je pivo i hřejivé, ale přesto ne alkoholové ani sladově těžké.
Lobeč Dubbel je pivem vyššího řízu, opravdu ladné, velmi harmonické a skvěle pitelné.
Ač nejsem přes Belgian ale (dle BJCP Belgian Dubbel) odborník, zde jsem ihned pochopil, čeho mělo být dosaženo a také že toho dosaženo bylo. Čistě, ladně, přitom osobitě. Pivovar v Lobči raketovou rychlostí šplhá mezi nejzajímavější tuzemské pivovary.
Vyškovské pivo - Březňák 12°
světlý ležák 
5
Redaktor
PanVrchni
,
21.7.2016
lahev (pivovarský klub na Florenci, Praha)
Březňák nevaří jen v Březně, ale i ve Vyškově, o čemž jsem se na vlastní kůži přesvědčil v Praze - tedy v pivovarském klubu na Florenci, kde jsem jej vytáhl z bohaté nabídky lahovových piv.
Po přelití do půllitru zavoněla nad zlatým čirým mokem nasládlá až mírně nasládle ovocitá, trochu chmelová vůně a vyšuměla středně hustá, bílá pěna, postupně řídnoucí a klesající.
Stran chuti: vyškovský Březňák mě přivítal úvodní vlnou chmelové hořkosti, následně převzal vládu slad takřka nasládle ovocitého projevu, který mi svým "medovým" potenciálem připomněl cosi ze zrušené vyškovské řady Cross Czech.
Posléze se na konci doušku nenápadně vynořila sušší a zvláštně tupá hořkost, která utíkala ostatním chutím a v dalších doušcích může i rušit.
Říz byl střední, přirozený, ale pitelnost se mi těžko hodnotí. Zaměřím-li se na sladovou složku (což je u dobrých ležáků moje oblíbená činnost), řekl bych dobrá, jako celek bych pak řekl spíš "obstojná" - rozhodně lepší, než o zprzněných velkoprůmyslových piv, avšak pitelnosti zmiňovaného Cross Czechu sahající taktak po kolena.
Celkově se mi vyškovský Březňák jeví jako pivo s potenciálem, který však není plně využit. Čepovaný by byl určitě o dost lepší.
Ideální kombinace mezi desítkou a dvanáctkou Krakonoš, kdy základní charakteristiky dvanáctky jsou zachovány, jen nejsou tak výrazné, ale jsou přesto dostačující. Tedy zejména silná hořkost a nebezpečná pitelnost. Zcela osobité a nezaměnitelné pivo, kterých lze vypít klidně deset kousků, a druhý den o tom ani nevíte...
No a to nejlepší na závěr - cena 6,90 (v akci) znamená dle mého názoru nepřekonatelný poměr cena/výkon na trhu.
Pivo, které 60 dnů zraje na dubu.
Hm, dle mého soudu se v základu jedná o Vyškovský Březňák, který mohli nechat ležet na dubových chipsech.
Výsledkem je chmelově ostré, nepříliš harmonické pivo, kterému mnoho chybí k dokonalosti.
Nicméně za zkoušku jistě stojí.
Dudák Driver
nealkoholické pivo
5
Redaktor
PanVrchni
,
18.7.2016
lahev (čerpací stanice RoBiN Strakonice)
U pumpy ve Strakonicích jsem si nekoupil žvejku, velkej stejk a pěknou holku, ale nealkoholické pivo Dudák Driver.
Otevřel jsem jej až doma a přelil do půllitru, z něhož vyvanula mladinová a mírně chlebová vůně. Bílá pěna však byla nehezká, řídká a posléze zbyl uprostřed hladiny odpudivý tuhý ostrůvek.
Pozoruhodná je též zatlumeně tmavě zlatá, až měděná barva.
Vše poněkud vylepšuje chuť - zprvu neurčitá sladovo-mladinová, rychle překrytá mírnou kyselinkou. Ta naštěstí záhy odezní a nechá projevit (na nealko pivo) poměrně příjemné sladové tělíčkou s troškou chlebové kůrky (myslím, že pivo obsahuje nějaký ten tmavší slad).
Hořkost je minimální, až po několika vteřinách sam tam drobně "píchne" suchá trpkost chmelového extraktu.
Vcelku mi Dudák Driver docela chutnal, i dva bych bych bez potíží schopen vypít (čímž u nealkoholického piva vyjadřuji i míru pitelnosti).
Přechutnávám dvanáctku Holbu a je opravdu stále velmi dobrá - podstatně, ale podstatně lepší, než provařený Šerák (jedenáctka) - zvláště s přihlédnutím k rozdílu ceny.
Plně sladová, mírně chlebová, i dosti hořká, chutě sladěné do velmi dobré pitelnosti, zkrátka pořádný ležák českého typu.
Piji Otavský zlatý opět po roce. Kvalita mírně poklesla, chmel byl patrně částečně nahrazen extraktem, pivo už není tak "hebké", ale na druhou stranu není pokles nijak dramatický a stále jde o více než obstojný ležák.
Rohozec Skalák tmavý 13°
tmavé speciální pivo
5
Redaktor
PanVrchni
,
16.7.2016
Hospůdka Na konci cesty, Houska
Tmavou třináctku Rohozec Skalák jsem ochutnal při svých cestách po vlastech českých v hospůdce Na konci cesty pod hradem Houska.
Voněla (samozřejmě ta tmavá 13 Rohozec) karamelově nasládlou vůní; středně hustá béžová pěna nad nápojem temně hnědorudé barvy poměrně solidně držela po většinu doby pití.
Chuti tmavé třináctky Rohozec vládne karamel s trochou kávy, to vše obkružované jemnějším aroma a velmi mírnou hořkostí chmele (extrakt byl zřejmě také použit, ale takřka neruší). Tělo je dosti plné, vysloveně sladově „tučné“.
Chutě jsou obstojně sladěné, avšak zřejmě přílišná „zatěžkanost“ těla snižuje pitelnost do průměru – příliš si nedovedu představit, že bych toto pivo pil celý večer.
V zásadě tedy rohozeckou tmavou třináctku shledávám slušným, poněkud sladším průmyslově vařeným tmavým speciálem.
S láskou Karel mi naservíroval ještě pale ale ze Slánského pivovaru Antoš, zvaný Miláček. Jde o kalné pivo barvy připomínající růžovějící grapefruit, se středně hustou, bílou, stabilní pěnou.
Citrusy se ozývají i ve vůni, příjemně svíravě citrusové po aromatických chmelech, a též v chuti: pivo se nejprve uvede grepově citrusovým ovocitým nástupem (velmi mírně hořkým), pod ním se záhy rozvine ladné a vyloženě osvěžující ovocité sušší sladové tělo, aby vše následně doznělo v příjemně a nepřehnaně hořkém závěru.
Vyladění chutí je výborné, vše působí harmonicky, téměř „samozřejmě“ a pivo je opravdu báječně pitelné.
Má-li někdo rád ladné a pitelné ejly, s pojmenováním Miláček se asi rychle ztotožní – ten Antošův je parádní, přímočarý a pitelný a do letních dnů sedí jak p...oklice na hrnec.
Velice zajímavá taverna/bistro S láskou Karel přímo pod hradem v obci Bezděz nabízí kromě výtečného jídla vždy i dvě piva z malých pivovarů.
V době mé návštěvy to byl i Kocour stout, tedy pivo velmi tmavé, černohnědé barvy se středně hustou, tužší a celkem trvanlivou pěnou béžové barvy.
Stout z Varnsdorfu voněl stylově praženě kávovou vůní, vhodně doprovázející chuť: v ní dominuje taktéž pražená chuť kávy se stopičkou kvalitní (nepřislazované) hořké čokolády a troškou chmelové hořkosti, která se spojuje s dominantní hořkostí praženou.
Tělo je správně suché, přitom však celkem plné.
Celkově tedy tento Kocour představuje jednodušší, vyvážený, stylově čistý a (pro někoho možná překvapivě) i dobře pitelný stout.
Dětenické pivo lásky - tmavý speciál 13°
tmavé speciální pivo
8
Redaktor
PanVrchni
,
12.7.2016
PET lahev zakoupená v Zámeckém pivovaru Dětenice
Zámecký pivovar Dětenice je léta prověřenou turistickou atrakcí s některými méně vídanými atributy (osvětlení pouze svíčkami či záměrně poněkud obhroublý projev obsluhy) s cílem navodit středověkou náladu.
Bohužel jsem jen projížděl a proto jsem si obhroublé obsluhy neužil, zato jsem získal zcela nestředověkou PET lahev místního tmavého piva, zvaného Pivo lásky (recepturou údajně od rytíře, který jej používal jako afrodiziakum pro sebe a své milenky).
Pivo vonělo moc pěknou, zřetelně karamelovou vůní, doprovázenou kvasnicemi a troškou kávy. Béžová pěna byla středně hustá, pravidelná a stabilní, barva hnědo-měděná.
A jak dětenické Pivo lásky chutná? Uvede se karamelovou chutí, záhy ovšem přijde výrazný chmelový nástup, dosti důrazně hořký. Pod ním se začíná opět prosazovat slad, tentokrát zajímavými jemnými tóny karamelek až mléčné čokolády.
Hořkost se nakonec pěkně protáhne, ale neulpí.
Výborný poměr bohatosti chutí vůči jejich harmonii ústí ve velmi dobrou pitelnost, přitom má ovšem pivo i v x-tém doušku co nabídnout – zde si přijde na své milovník i sladších i hořčích piv.
I přes vyšší cenu tedy mohu dětenickou tmavou třináctku, zvanou Pivo lásky, doporučit.
O Klášteru jedenáctce ve formě z roku 2016 mohu říct něco podobného, jako o dvanáctce: bohatost sladu je ta tam, zploštěla do jednoduchého projevu, v němž aby jeden někdejší kytici chutí pohledal.
Chmel z valné části vystřídala trpkost chmelového extraktu, zprvu nenápadná, posléze zcela zřetelná na patře po polknutí doušku; pitelnost průměrná.
Poznámka na závěr: jakmile se nějaké pivo náhle začne prezentovat akcemi typu „dvacet nafukovacích člunů na léto“, je jasné, že se výrobce snaží dohnat kvalitu marketingem, v němž má investice do pouťových maškarád odvést pozornost od chuťové devalvace piva.
Drazí marketingoví odborníci, když si kupuji pivo, tak nechci člun, gril, ani cestu balónem, ale pivo!
Lahvový Klášter už po problémech s dezinfekcí v chuti nemám chuť kupovat, ale když jsem se setkal s točeným Klášterem dvanáctkou, dal jsem mu ještě šanci.
Po prvním napití jsem byl velmi spokojený, téměř nadšený – je to tu, Klášter je zpět ve formě! A těšil jsem se, až se s dalšími doušky začne rozvíjet ono jemně ladně nasládlé sladové tělo, chuťově tak bohaté, že jsem se ho byl nikdy nemohl nabažit, dokonale propojené s aroma a hořkostí Žateckého poloraného červeňáku. Bohužel, nic takového se nestalo; slad s náznakem chlebovosti zůstával poměrně monotónně plný po celou dobu pití a žádné další překvapení ani potěšení nepřinesl, stejný chuťový vjem se zkrátka opakoval stále dokola.
Pivo nebylo špatné, jen prostě nemělo tu elegantní neokázalou chuťovou bohatost, kterou Klášter vždy vynikal. Tím pádem i pitelnost považuji za poměrně dobrou, ale nikoliv výbornou: pár kousků jsem vypil, netrpěl jsem, ale trochu smutno mi z osudu Klášteru přeci jen bylo.
U sv. Štěpána - Štěpán 12°
světlý ležák
7
Redaktor
PanVrchni
,
7.7.2016
PET lahev zakoupená v Biskupském pivovaru sv. Štěpána, Litoměřice
Světlá dvanáctka z litoměřického Biskupského pivovaru sv. Štěpána se jmenuje taktéž Štěpán. Voněla po chmelu, trošce kvasnic a kupodivu i stopě mladiny a barva čirého piva byla klasicky zlatá.
Pěna sice nebyla příliš hustá, ale celkem držela a opadávala jen pomalu.
Co se týká chuti – v ní nastoupí plné i chlebové tělo s rychle a ladně se napojující chmelovou hořkostí, která postupně nabývá na důrazu a pěkně se protáhne na patře, ale neulpí.
Chmelová hořkost je krásně táhlá a důrazná, je zde cítit aroma i hořkost českých chmelů, kterými se zde opravdu nešetřilo.
Vše je harmonicky propojené, chuťově čisté a výborně pitelné, a to i přes mírně vyšší říz (který mně osobně pitelnost spíše snižuje, ale setkal jsem se i s opačným názorem).
Celkově je tedy litoměřický Štěpán vysoce kvalitní minipivovarský ležák, na němž by šlo hezky ukázat, jak velký rozdíl může být v kvalitě minipivovarských piv.
U sv. Štěpána - Děkan 11°
světlý ležák
7
Redaktor
PanVrchni
,
5.7.2016
PET lahev zakoupená v Biskupském pivovaru sv. Štěpána, Litoměřice
Světlá jedenáctka Děkan je klasickou položkou z nabídky litoměřického Biskupského pivovaru sv. Štěpána. Po přelití z PET lahve voněla převážně po kvasnicích, barvu čirého piva bych pojmenoval jako „slámovo-zlatou“.
Středně hustá bílá pěna jen pomalu opadávala.
Chuť se nese ve znamení jemného sladu a dobře napojené důrazné chmelové hořkosti, která se pěkně a dlouze protáhne, ale neulpí. Tohle jen tak neomrzí - hořkost je přirozená a původem patrně v některém z hořčích českých chmelů.
Říz byl mírně vyšší, celkově pivo působí harmonicky a velmi pitelně, zkrátka: světlá jedenáctka Děkan je vyvážený, čistý a poctivě chmelený minipivovarský ležák. Více takových!
Předpokládám, že se jedná o pivo nazývané na stránkách pivovaru i na etiketě lahve Sváteční speciál. A speciál to je opravdu moc dobrý! Kořenitě chmelové aroma s přesahem až do citrusových tónů je dáno použitím kavkazského chmele (Kazbek?). Přes obsah alkoholu je prudce pitelné, krásná tmavší barva lesního medu. Velice chutná záležitost.
Pivo velice podobné poličskému - taky jak by ne, když oba pivovary přidávají cukr (ale nic ve zlém!). Tedy pitelnost a vstřícnost na hodně vysoké úrovni, při slepé degustaci bych asi Nymburk a Poličku nerozeznal. Což je jasná pochvala do Postřižinského pivovaru, který tímto výtvorem uspokojí milovníky sladších piv, která kloužou do hrdla s nebezpečnou rychlostí :)
pCh! - American brown ale 13°
brown ale
6
Redaktor
PanVrchni
,
1.7.2016
lahev (kavárna Mezi řádky, Praha 5)
Lahvičku American brown ale z pivovaru Chříč jsem koupil v kavárně Mezi řádky v Praze na Smíchově, kde mají na čepu i chříčskou jedenáctku.
ABA voněla nasládle karamelovou a mírně svíravě citrusovou vůní, poměrně hustá, béžová pěna jen pomalu klesala na hladinu nápoje temně hnědé barvy.
V ústech se pivo uvede vteřinou plně a přitom nepříliš sladce karamelového těla, které hned "vyschne" a následuje důrazný projev chmelů - nejprve aromatický, posléze se proměnivší v hořkost. Ta se mnoho vteřin krásně táhne na patře (ale neulpí)
Chutě jsou velmi dobře sladěné, říz jemnější, přirozený a pitelnost se tak stává velmi dobrou.
Nemám styl American Brown ale nijak zvlášť napitý, ale ten z pivovaru Chříč mi velmi chutnal. Oceňuji též originální a velmi povedenou etiketu.