Všechny recenze piv
< recenzce předchozího měsíce recenzce dalšího měsíce >
Díky přátelské pozornosti se občas dostanu ke slovenskému pivu, které je normálně v Čechách nedostupné (a dostupnost na Slovensku mohu jen odhadovat).
Tímto způsobem ke mně připutoval i světlý ležák Urpiner Premium dvanáctka z pivovaru v Banské Bystrici.
Vůně po přelití do sklenice je příjemná, sladová a chmelová, též výraznější zlatá barva přecházející až téměř do jantarové s mírnými rudými odlesky budí dojem bohatosti. Ten do značné míry potvrzuje i hustá bílá a poměrně stabilní pěna, jež z většiny opadla až asi po minutě.
Světlý ležák Urpiner se v ústech uvede dobrým, trochu silnějším řízem, chuťové pohárky pak zpočátku vnímají chmelovou hořkost se sladem, tvořícím tvar přiměřeně plného těla. Hořkost o sobě ale stále dává vědět a nakonec asi po třech vteřinách po doznění sladu zajistí poměrně důrazné zakončení. Slad má příjemně bohatý, téměř medový projev, chmelová hořkost zase pryskyřičné tóny i znatelnou táhlou pevnost v závěru, která za elegantností sladu malinko zaostává, neb na úplném konci chuti zdrsní trochu víc, než je nutno.
Ovšem mám-li svůj dojem shrnout, je "dvanáctka" Urpiner příjemným, harmonickým a pitelným ležákem - všechny složky chuti jsou tam, kde mají být a ochotně spolupracují. Oficiální popis piva, tak často zaplevelený marketingovými žvásty, tentokrát docela sedí. A i porovám-li Urpiner Premium s českým ležáky, stále jej shledávám vysoce nadprůměrným pivem, které strčí do kapsy valnou část českých velkoprůmyslově vařených ležáků - zejména těch masově rozšířených.
Stella Artois
světlý ležák 
2
Redaktor
PanVrchni
,
28.9.2014
Kavárna Notabene, Na Hrobci 7, Praha - Nové Město
Asi po dvou letech od posledního ochutnání jsem znovu sebral odvahu a vyzkoušel nejprémiovější z prémiových (aspoň podle reklamy) ležáků z pražského Smíchova - Stellu Artois. Druhou možností v kavárně Notabene v Podskalí byl Staropramen světlý, obával jsem se tedy, že nebyl-li se stal se Stellou zázrak, vybírám si v podstatě jen chci-li být zastřelen zepředu, nebo zezadu.
Bohužel, zázrak se nestal. Pivo barvy močové žluti s bílou pěnou, která zakrátko opadne, nakysle kvasnicového odéru a slabšího řízu (za část těchto nelichotivých atributů patrně mohla slabá výtoč) otevírá vyšňořenou oponu, za níž se bohužel odehrává dosti tragické představení.
Chuti Stelly Artois vládne nasládlá jednotvárná nuda s velmi slabým náznakem hořkosti. Monotónnost projevu se snaží vydávat za harmonii - pochopitelně neúspěšně. Od vodových europiv made in Staropramen (Braník, Měšťan, Staropramen světlý) se Stella Artois chuťově liší v podstatě jen vyšším extraktem původní mladiny, tudíž trochu vyšší intenzitou tuctově sladové chuti.
Ze slov Járy Cimrmana "šeď, šeď, nuda, nuda" by se dala složit i anti-óda na pitelnost Stelly Artois ze Smíchova.
Ovšem z obchodního pohledu jde o dokonalý produkt, u něhož nablýskaná reklama a doprovodné serepetičky (sklenice na nožce s papírovým táckem atd.) zcela nahradily jakýkoliv hodnotnější chuťový vjem.
Poměr cena / výkon je za danou cenu (cca 22 Kč lahvová, a bezmála 40 Kč v Praze čepovaná) katastrofální - za podobnou cenu jsou i masově rozšířené ležáky Pilsner Urquell nebo Budweiser Budvar pivními přeborníky. Dokonce i v o třetinu levnějším a jinak sotva průměrném ležáku Staropramen najdete víc hořkosti a řízu.
Zkrátka - možné důvody k pití Stelly Artois shledávám pouze čtyři:
1) nejde mi o pití piva, ale o pocit, že ze mě pití "světové značky" dělá světáka - bez ohledu na to, kolik mě to stojí
2) jsem metrosexuál a sklenice Stelly se vizuálně hodí k mému řetízku či pásečku
3) jsem pěší turista, mám za sebou dvacetikilometrový výlet v horku, v okruhu 30 km není žádná jiná hospoda a další spoj mi jede za tři hodiny
4) jsem alkoholik či nihilista koketující se sebevraždou a všechno je mi jedno
Pochopitelně, že ani v jedné z těchto rolí bych se dobrovolně ocitnout nechtěl.
Pivo to je rozhodně dobré, ale překvapil mě teda dost slabý říz. Jinak všechny ostatní hodnotitelné složky piva hodnotím velmi vysoko, kritéria speciálu splňuje.
Na desítku rozhodně pitelná záležitost, typická "holbí" hořkost je přítomna i zde, v nejslabším zástupci značky. Na celovečerní pití to asi nebude, ale rozhodně jde o slušnou desítku, která se nemá za co stydět...
Na rozdíl od řady jiných.
Klasickým pivem, rozšířeným zejména na severní Moravě, je Holba Classic, jež nejspíš může být považována za "desítku".
V Praze toto výčepní pivo není k dostání, proto jsem byl rád za návštěvu Jeseníku a místního Albertu, kde spolu držely basu celé basy Holby Classic.
Po otevření lahve a přelití do sklenice se rozvinula spíše kvasnicová, trochu chmelová vůně a zašuměla středně hustá, bílá, poměrně stabilní pěna ustupující nápoji zlato-medové barvy.
Pivo sebevědomě řízne a rozvíjí chuť - v úvodu je cítit příjemná sladová plnost (samozřejmě v měřítku světlých výčepních piv - "desítek"), záhy vyvažovaná chmelovou hořkostí. Obě složky jsou dobře propojené, přesto mezi nimi občas prokoukne mírná tužší nakyslost, ovšem v přijatelné míře.
Hořkost jakoby se občas "zapomněla" u sladu a decentně hořké zakončení se tudíž dostaví jen v některých šťastnějších doušcích.
Celkově mi Holba Classic připadá jako klasická, dobře pitelná, česká desítka. Za cenu podobnou europatokům typu Braník světlý zde dostanete podstatně vyšší kvalitu a nápoj, který se nemusíme zdráhat nazvat pivem.
ve své době byl Pivovar Avar zjevením na slezské pivní poušti, Pivovar jsem dost zevrubně poznal a měl to tam rád, bohužel před nějakou dobou tam proběhly personální změny (pan majitel je už poměrně starší člověk) a šlo to tam dolů vodou, z toho kdysi skvělého piva se stalo prázdné "cosi", až mi to přišlo líto, kam až šlo klesnout. Před 2 léty bych hodnotil známkou 7/10, dnes bohužel sotva tak 4/10
Zlatá barva, stálá kroužkující pěna.
V aroma cítím okamžitě žatecký červeňák s mírnou květnatostí, která ale pivu sluší a odlišuje.
Ona květnatost se mísí se sladovostí a na mě jen mírnou hořkostí. Sladký dojezd.
Jehličkové perlení na jazyku.
Osobně mi přijde na dojezdu sladší, než bych si přál. Líbí se mi ale osobnost tohoto piva. Vím, že když je před koncem trvanlivosti a po ní, výrazně se mění. Klady se změní na zápory, pohltí je většinou máslovitost. Polička nejlépe čerstvá. Potom je to za tuhle cenu jedno z nejlepších piv ve skle v poměru cena výkon.
Tak tedy - byl jsem "nucen" si toto pivo po letech opětovně dát (pro sepsání recenze na jiný web) a objektivně musím říci, že desítka G není až tak zlá. Pivo má jakýs - takýs charakter, má tělo a neutápí se v přespřílišné hořkosti, jako jiná piva, na kterých se podepsala unifikace. Zkrátka - žádná sláva, ale v případě nouze by se to dalo i pít.
Obvykle si tmavá piva nedávám, bývají na můj vkus příliš sladká. Ale slečna výčepní mi nabídla zdarma degustaci a pak jsem již neodolal. Klasický euro-tlamolep se nekonal, pivo je sice nasládlé, ale také velice příjemně hořké. Trochu mi připomínalo Merlina, i když u něj jde hořkost samozřejmě mnohem dál. Přesto byl tmavý Lyer vynikající a mimořádný chuťový prožitek. Neodolal jsem ani nabídce odvézt si jej v litrové petce domů. Na základě údajů z etikety lahve mohu zde i doplnit obsah alkoholu - 4,4%.
Stella Artois - licenčně vyráběné pivo v Praze na Smíchově. Bezkrevný ležák, sterilní a neuvěřitelně nudný. Plytké chuti, mdlé vůně. Doslova naplňuje rčení o bublinkové rezavé vodě. Navíc je lahvové provedení naprosto odlišné od čepovaného (je velmi podobné pivu Staropramen světlý ležák). Pokud hodláte věřit marketingové masáži o jedinečné značce a prožitku - vaše chyba.
Kdysi vynikající pivo,momentálně slabej průměr....Mám smůlu v tom, že se Kozel točí v místě mýho bydliště.Myslel jsem si, že si na něho zvyknu,opak je však pravdou.
Vůni u piva nehodnotím (žádný pivo nevoní),pěna bývá standartní, ale chuť opravdu není dobrá,hořkost mi spíše připadá jako mírná kyselost.Pitelnost je tudíž v mém případě omezená na pár (ne víc než pět) kousků.Pak odcházím se smíšenými pocity domů.
Abych jen nekritizoval,moc se mi líbí logo kozla, je jedním z nejhezčích.K čemu však mám drobnou výhradu : nejraději piju pivo z tenkostěné sklenice (štuc),proto mi trošičku vadí silné sklenice právě od Kozla
Pivo zcela černé barvy s poměrně stabilní hnědou pěnou. Vůně kávovochmelová s trochou karamele, malinko nakyslá. Řiž menší, plnost spíše střední. V chuti dominuje kávová hořkost praženého ječmene, vyvážena mírnější sladkostí, ke konci se ozve chmel, karamel a trocha hřejivosti. Pije se dobře :).
Podle čísla šarže (začíná na L6) opět z Protivína a nebezpečně se to podobá zde vařenému Merlinovi. Asi nejlepší cenově dostupné průmyslové tmavé/černé pivo. Mezi markeťáky určitě.
Koutské tmavé 14
tmavé speciální pivo
8
Redaktor
PanVrchni
,
22.9.2014
Občerstvení na cyklotrase u Závodu míru, Praha - Zbraslav
Na cyklotrase vedoucí směrem z centra Prahy podél Vltavy lze před zbraslavským Mostem Závodu míru natrefit na přátelské občerstvení, kde už nějaký ten pátek čepují vynikající pivo z pivovaru Kout na Šumavě. A čepují jej opravdu poctivě, vždyť černé koutské čtrnáctky jsem dostal dobrý centimetr nad míru, čepice husté, světle béžové pěny se téměř nevešla do půllitru (byť po chvíli z větší části opadla) a pořádný říz mě šimral až do dopití.
Pivo voní hezky po karamelu, chmelu, a pražené kávičce a temně hnědá barva s rubínovými odlesky proti světlu zase potěší pivařovo oko.
Chuť koutské tmavé čtrnáctky uvozuje kávová praženost, pod níž se rychle rozvalí plnější příjemně karamelově sladové tělo. Záhy se rozvine libá, mírně aromatická hořkost chmele, která se posléze spolu s praženou hořkostí kávy postará o doznění chuti.
Koutská tmavá čtrnáctka je pivem chuťově plným, přesto však živým a (zvláště na "čtrnáctku") velmi pitelným. Sladová složka chuti má milý, svěží projev, o zábavu chuťových pohárků se starají různé odstíny karamelového sladu s praženou a chmelovou hořkostí. Tohle pivo s vámi vydrží hrát hru "hádej, jakou další chuť ve mně najdeš" dost dlouho.
Za vstupenku na tento chuťový koncert jsem zaplatil 30 Kč, což je vzhledem k vysoké kvalitě cena velmi příznivá. Jen škoda, že tento šumavský klenot čepují ve stánku na cyklotrase, zatímco okolní hospody rezignovaly na bohatší pivní nabídku a smířily se s velkoprůmyslovou pivní šedí.
Po doslova brutálním chmelově hořkém úvodu se stejně agresivně projeví i slad. Tělo je plná a hutné, říz vyšší. Vůně chmelová a trochu kvasnicová. Pitelnost velmi dobrá. Osobitý ležák z Chotěboře, kdy celou tu krásu kazí jen ulpívací hořkost, které se dočkáte na konci chuťového vjemu. Bohužel - čím více půllitrů si dopřejete, tím více se stupňuje.
Výborný ležák lehce nasládlé chuti. Škoda, že jsem pil jen lahváče, z pípy by to byl jistě ještě silnější zážitek.
Tohle pivo jsem ochutnal po delší době a z láhve. Časy, kdy na Českokrumlovsku prodávala místní pivo kdejaká hospoda, jsou pryč, a kde hledat čepovaný Eggenberg, opravu nevím. Ale velká škoda to nebude. Po otevření lahve a nalití piva do sklenice uvidíte, že barva piva je na ležák světlejší, než bývá obvyklé. Sladová vůně je málo výrazná a pěna, ta vám po krátké chvíli navždy zmizí. Ležák je řídký a nasládlý, chmelové hořkosti si stejně jako vůně příliš neužijeme. Pokud je dobře vychlazený, dá se pít.
Mamut - tmavý speciál 13°
tmavé speciální pivo
7
Redaktor
PanVrchni
,
19.9.2014
Restaurace U Chlupatého slona u amfiteátru, Vinohrady 3, Mikulov
S přicházejícím soumrakem se v restauraci U Chlupatého slona v Mikulově stalo velice příhodným píti černé pivo, v tomto případě reprezentované tmavým speciálem Mamut "třináctkou". A i tento černý Mamut ze stejnojmenného místního minipivovaru mi přinesl velmi uspokojivý zážitek.
Nejprve estetický, díky husté, trvanlivé, světle béžové pěně a velmi tmavě hnědé barvě. Posléze přišel na řadu čich, obšťastňovaný dávkami mírnější kávovo-chmelové vůně s trochou kvasu.
A konečně se dostalo i na můj nedočkavý jazyk. Hned v úvodu chuti jej sebevědomě, ale něžně sevřela kombinace kávové a chmelové hořkosti, pod níž se vyvalilo svěže karamelovo-sladové tělo. Následovalo harmonicky se napojivší chmelovo-praženě hořké zakončení. Všechny ladně spojené chutě jsou po celou dobu oživovány jemným, přirozeným řízem.
Celkově je tedy tmavá třináctka Mamut pivem velmi podařeným, harmonickým, vyváženým, živým a skvěle pitelným. Potvrdila mi dobrou pověst mikulovského minipivovaru, jíž jsem si vytvořil na základě dalších místních piv; milovníky tmavých piv určitě uspokojí nejen za soumraku.
Můžu doporučit, ochutnal jsem ho a už na něj chodíme pravidelně. Dobrá chuť a pěna drží je vidět že Hospodský ho umí točit.
Lobkowicz Premium
světlý ležák
6
Redaktor
PanVrchni
,
18.9.2014
točené (kavárna v Cross clubu, Praha 7 - Holešovice)
Je zajímavé ochutnávat známá piva po delší době a sledovat, jak se vyvíjí váš cit pro chuť (případně jak se mění chuť piva, ale to sleduji s podstatně menším potěšením).
Znovu jsem se na stejném místě (v kavárně Cross Clubu v Praze - Holešovicích) potkal se starým známým ležákem Lobkowicz Premium a dojmy byly poněkud jiné, než před mnoha měsíci, kdy jsme si zde potykali naposledy.
Vizuálně je pivo stále lákavé, zvláště je-li načepováno do tlustého osmibokého (myslím :-)) půllitru, v němž vyniká jeho zlatá barva a hustá bílá pěna.
Taktéž výrazná chmelová vůně je více než potěšující.
V chuti mě hned potěšila úvodní vteřinka živě chmelové až aromaticky bohaté hořkosti, hořkost však rychle zdrsní a po dvou třech vteřinách se roztáhne po patře, kde poněkud ulpí.
Sladovost je vůči chmelu v pozici brady zarostlé vousy - dodává celému projevu vnímatelný tvar, ale jen zřídka se vám podaří ji skrz houštinu vousů chmelové drsnosti spatřit.
Přesto je pitelnost světlého ležáku Lobkowicz Premium slušná a aromatická výraznost chmele mu dodává na osobitosti a rozpoznatelnosti. Díky ní si - i navzdory vyšší ceně - dám Lobkowicz Premium raději, než většinu nejdostupnějších průmyslově vařených českých ležáků.
Kocour Catfish Sumeček 11°
American pale ale („APA“)
8
Štamgast
Ganimoth
,
17.9.2014
Zakoupeno v pivotéce U Kříže, Kutná Hora
Pivo kalné, měděné barvy. Pěkná, byť nepříliš hustá pěna. Úžasná svěží vůně plná ovoce (především je znát grep), vzadu se ve vůni krčí trocha sladu a karamelu. Říz spíše střední, plnost průměrná, v chuti jsou opět znát citrusy a celým zážitkem se prolíná nádherná hořkost, která dlouze doznívá.
Kéž bych tohle mohl pít časteji.
Mamut - polotmavý ležák 11°
polotmavý ležák
8
Redaktor
PanVrchni
,
17.9.2014
Restaurace U Chlupatého slona u amfiteátru, Vinohrady 3, Mikulov
Dalším Mamutem, který mi vběhl do cesty U Chlupatého slona v Mikulově, byla polotmavá jedenáctka. Nejde jen o polotmavé pivo, tenhle Mamut míří z Mikulova až do Vídně a tvaruje se podle vídeňského ležáku, jenž se vyznačuje výrazným podílem karamelového sladu praženého při vyšší teplotě.
Nad nápojem lákavé rudohnědé barvy připomínající roibos opět pevně sedí hustá, špinavě bílá, trvanlivá pěna a lze cítit sice poněkud slabší, o to však příjemnější mírně nakouřenou vůní s nádechem chmelu.
Vliv nedaleké Vídně je v chuti polotmavého Mamuta znát. V úvodu jsem cítil malinko kávičky, pak se rozvinulo sladové a mírně karamelové tělo a uzavřené do elegantně hořkého fráčku, táhnoucího za sebou šosy jemně hořkého doznívání.
S dalším pitím mi káva v nástupu chuti připadala znatelnější a uvozovala každý doušek. A opět, podobně jako u světlého ležáku dvanáctky Mamut, jsou i zde všechny chutě na správném místě, přitom ale vzorně spolupracují a výsledkem jejich souhry je velmi dobrá pitelnost.
Znovu musím umělce v mikulovském pivovaru Mamut pochválit - i polotmavá jedenáctka míři svou kvalitou hezky vysoko a kategorii "dobrý minipivovarský ležák" bezpečně přestřeluje.
Mamut - světlý ležák 12°
světlý ležák
8
Redaktor
PanVrchni
,
16.9.2014
Restaurace U Chlupatého slona u amfiteátru, Vinohrady 3, Mikulov
Při vyslovení názvu města Mikulov si patrně představíme (v pořadí dle své nátury) zámek, víno, malebné městečko, víno, Svatý kopeček, víno, hraniční přechod, víno, vinice, víno.
Jen málokomu se vybaví výraz "pivo". Přitom se v Mikulově nachází minipivovar Mamut vařící velmi zajímavá piva. Ta se dají ochutnat v restauraci "U Chlupatého slona" v blízkosti amfiteátru trochu stranou centra města (ale v docházkové vzdálenosti několika minut).
Portfolio pivovaru se opírá mimojiné o světlý ležák dvanáctku Mamut.
Mamut mi voněl příjemnou chmelovo-obilnou vůní a na hladině zlatého, mírně zakaleného jezera seděl ostrov husté bílé pěny.
Chuťově je Mamut velmi potěšující: delikátně sladovo-obilné tělo dokonale propojené s přiměřenou hořkostí, která se táhne, ale neulpívá. Přestože má středně plné tělo sladově kulaťoučký tvar, je na hony vzdáleno upatlané zatěžkanosti a projevuje se zábavně a nenuceně. Vše je velmi pěkně vyvážené, ladné a na svém místě, chuti příkladně spolupracují k uspokojení pivařových smyslů.
Když k tomu připočteme přiměřený, trvalý, přesně "trefený" říz, je výsledkem úžasná pitelnost.
Světlý ležák Mamut je tedy "hladký", přitom však chuťově bohatý minipivovarský ležák, který jasně ukazuje, že i mezi minipivovary jsou značné kvalitativní rozdíly. Podle mého soudu patří Mamut do horní poloviny tabulky a i v ní míří hezky vysoko.
Dosti dobrý ležák z provenience skupiny PMS, není divu, připomíná chutí Litovel Premium. Pivo je - řekl bych - silnějšího řízu, při dobré hořkosti a pěnivosti.
P.S. v Přerově jsem se narodil, tak mi promiňte možná trochu subjektivní hodnocení ;)
Radegast Ryze Hořká 12
světlý ležák
6
Redaktor
PanVrchni
,
15.9.2014
Restaurace v Hotelu Praděd, Dukelská 178/1, Jeseník
Novinka Radegast Ryze hořká dvanáctka vzbudila mezi pivaři nemalý ohlas a různorodé reakce, z nichž jsem nabyl přesvědčení, že toto pivo je třeba "otestovat" důkladně, aby mne náhodou neošálilo, jako se to málem povedlo Gambrinusu Premium, který v prvních pár locích chutná velmi dobře, avšak posléze se stane utahaně ulepeným.
Ryze hořký Radegast jsem tedy ochutnal v restauraci hotelu Praděd v Jeseníku a věnoval mu celý večer.
Nejprve mě uvítal mírně chmelovou vůní s trochou kvasu, barvou tmavě zlatou až do švestkového dřeva a středně hustou, poměrně trvanlivou bílou pěnou.
Tradičně dobrý říz uvádí první doušek: hned v úvodu je cítit energická hořkost, pod ní pak hutnější sladovost.
Hořkost je opravdu výraznější a znatelně chmelovější, než u standardní dvanáctky Radegast Premium, a projevuje se jak v úvodu chuti, tak v jejím zakončení. Zpočátku je aromatická, v závěru tužší, možná i malinko ulpívající, ale ne příliš.
Slad pod hořkostí drží pekně kulatý, pravidelný tvar a s hořkostí je dle mého názoru dobře propojený.
Pivo se mi neomrzelo a i po několika kouscích se hořkost projevuje podobně: v úvodu chmelová, aromatická, bohatá a prijemná, později zatáhne pevnějším projevem.
Při jídle mi se mi zdá sladová složka chuti zjevnější.
Celkově tedy mohu říct, že chmel je v chuti opravdu cítit. Radegast se mi zdá býti asi asi jedinými pivem z portfolia Plzeňského Prazdroje, u něhož je znát snaha o zlepšení a kde je vidět nějaké výsledky. Pitelnost mi připadala o něco slabší, než u Radegastu Premium, ale celkově slušná, neboť aromatická hořkost chmele mě dokázala bavit při každém napití, pivo mi nezvodovatělo ani nezesladovatělo ani po několika kusech a na další napití jsem se těšil. Na druhou stranu na vyložené "chlemtání" Ryze Hořký Radegast také nevidím, na to se mi jeho chuť zdá příliš výrazná.
Za 25 Kč v Jeseníku se mi Radegast Ryze Hořká 12 jeví jako dobrá volba, rozhodně podstatně zajímavější, než za stejnou cenu zde prodávaný Gambrinus desítka.
Bohemia Regent Premium 12°
světlý ležák
7
Redaktor
PanVrchni
,
14.9.2014
lahev (supermarket Otava, Praha - Modřany)
Dnes jsem pil Regent Premium v lahvové variantě a tentokrát musím říct, že jsem byl spokojen.
Hezky kulaté sladové tělo s rychle se vyjevivší ladně napojenou chmelovou hořkostí, která je sice kratší, ale o to kompaktněji je "přilepena" k tělu. Pivo hezky srozumitelné, pitelnost dosti dobrá, navíc nové etikety na lahvích vypadají podstatně reprezentativněji, než ty předchozí - takže celkově spokojenost.
Souhlasím s předřečníky, že na svůj segment je to poměrně pitelné pivo, překonávající Budvar ve většině kategorií. Samozřejmě si ho dám jen v případě nejvyšší nouze, která je bohužel v městě, kde žiji, všudypřítomná...
Odstupňujeme-li světlé ležáky ze žateckého pivovaru podle objemu alkoholu, vyjde nám žebříček: Žatec Premium, Baronka, Cornish Steam Lager a Žatec Export. K poslednímu jmenovanému jsem se dostal šťastnou náhodou v lednici příbuzenstva (kde jsem jej potají vyměnil za mně dostupnější rakovnické pivo). Ocitl jsem se tedy s cizím pivem v cizí lednici a vydal se vstříc zážitkům, které mě, stejně jako v oné známé písni, nakonec přenesly zpět do míst dobře známých.
Tato místa v případě světlého ležáku Žatec Export voní převážně sladovou vůní s trochou chmelu a "jídlovosti", pivo se pak může pochlubit hustou, bílou, trvanlivou pěnou a zlato-slámovou barvou.
V ústech se opět projevuje mně velmi milý žatecký středný, přirozený říz a rychle se rozvalí plné, robustní sladové tělo s lehce medovo-květovými tóny. O zakončení chuti se stará výraznější táhlá hořkost, jež po pár vteřinách ovládne celá ústa.
Ze světlých ležáků z Žatce je Export zatím ten nejtěžší a nejhutnější, přesto je pitelnost po vpití se (záležitost 3 až 4 loků) výborná.
Vždycky mně trochu překvapí, že nejpřitažlivější složkou piva z hlavního města chmelu je právě slad, ale již po několikáté se mi takto žatecké pivo projevilo. Celkově je Žatec Export pěkně vyladěný, harmonický, lahodný a plný ležák, který bych velice rád potkal i v čepované variantě.
Pivo mě zaujalo skvělou chutí, barvou a vůní, svěží silou. Pro mne to byl pivní zážitek roku 2014. Bohužel je zatím málo dostupné - na čepu v uvedeném podniku bylo jen 1 týden.
Pivo silně zprofanované tím, že dlouhá léta bylo jedinou volbou na zápasech hokejové extraligy po celé republice. Díky této kelímkové podobě za 30 Kč jsem si k němu vybudoval silně negativní vztah, který ale nemíním nijak překonávat.
Budvar stojí v mém žebříčku hodně nízko, pivo je příliš sladové a prokazatelně bolehlav.
Sympatické pivo vyznačující se vyšší hořkostí a dobrou pitelností. U nás standardně k dostání asi jen v Globusu. Poměr cena/výkon je u Klášteru všeobecně až zarážející v pozitivním slova smyslu.
Další potvrzení toho, že nabubřelá reklama chuť neudělá.
Vůbec ne špatné pivo lehce hutnější chuti a nižšího řízu, ale dobré vůně a plnosti. Opět musím pochválit kvalitativní skok pod vedením Heinekenu, ještě v nedávné době šlo prakticky o nepitelnou záležitost silně lihové chuti a nedobrých následků po požití většího množství. To však je minulostí, a dnešní Mušketýr je sebevědomé, dobře vyladěné pivo.
Mezi PET-lahváky spolu s Radegastem asi nejlepší volba. Zlatopramen se stáčí v pivovaru Starobrno (což jsem viděl na vlastní bulvy :), tudíž se do značné míry jedná o identické pivo se Starobrnem Medium, a možná právě tím lze vysvětlit jeho dobrou pitelnost a nešpatnou kvalitu.
Za ty peníze se jedná o poměrně pěkně strávený večer při PET-ce, kdy chuť skutečně má co říct i vyspělejšímu pivnímu mozku.
Vedle Svijanského Mázu je jedním z tahounů portfolia pivovaru u Jizery Svijanská desítka, pivo charakterově dosti podobné.
Jeho nasládle chmelová vůně a světlá, slámová barva, rovněž tak jako středně hustá, bílá, poměrně trvanlivá pěna, vytvářející po chvíli typicky svijanské tuhé chuchvalce, představují obvyklé poznávací znaky produkce pivovaru Svijany.
A podobně je na tom i projev na jazyku a v ústech. Po napití je ovládne "svijansky" velmi sladká chuť zakončená chmelovou hořkostí slabší až střední úrovně, která ke konci ještě občas "píchne" (že by práce TetraHopu?), ale celkově nemá šanci sladkost uhlídat. Hořkost ve mně vzbudila představu plátěného paravanu, jímž se snažíte zbrzdit povodeň cukrové vody rozlévající se nížinou.
Ano, je to předem prohraný boj a zaškubnutí lehounké oddělené natrpklosti a nakyslosti v závěru chuti nešťástnému paravanu nepomáhá - naštěstí ani moc neškodí. Slabší říz celkový dojem také nijak nevylepšuje.
Svijanská výčepní desítka je sice pivem poměrně harmonickým a pitelným, ale žádný "odvaz" to také není a zmiňovaná sladkost mě od delšího pití opět spolehlivě odradila. Máte-li rádi Svijany, bude vám chutnat i desítka. V opačném případě vás toto pivo mezi fanoušky portfolia pivovaru od Jizery nepřivede.
Přátelská pivní směna ze Slovenska mi dovolila ochutnat jedno mimořádně silné a hutné pivo pivního stylu, který jsem dosud neokusil, totiž Double / Imperial IPA s názvem "No limit" a velmi vysokým podílem extraktu původní mladiny 22%.
Vůně tohoto siláka je silně karamelově nasládlá, citrusy obvyklé ve vůni stylu IPA zde vůbec necítím. Zato sleduji, jak se ve sklenici velmi pomalu a neochotně převaluje snědo-rudý kalný rosůlek a uvažuji, do jaké míry je tento koncentrát ještě vůbec pivem. Hustá, světle béžová pěna obléká kulturistu ve sklenici téměř konfekčně, ale když vidíme chvějící se svalstvo na jeho tělě, tušíme, že to s ním tak jednoduché nebude.
A není. Po překlopení sklenice do záporného úhlu moje ústa nekompromistně ovládl brutálně koncentrovaný sladovo rozinkový dezert, dostřelující svým obsahem bezmála devíti procent alkoholu do ranku vín.
Ale zatímco devítiprocentní Lambrusco je považováno za lehkou "limonádu mezi víny", double IPA "No limit" působí spíš jako pivní portské.
Hořkost v chuti nechybí, v závěru je výrazná a silná, dokonce má i klasickou táhlou stopu v celých ústech, ale přesto je vůči sladovosti v pozici tříkolky, na níž máte dovézt opilou Helenu Růžičkovou ve tři ráno domů - i kdyby ta tříkolka byla z titanu, během celé cesty uvidíte prakticky pouze třesoucí se Helenu a celou cestu se budete třást víc než ona, aby to tříkolka vydržela.
No limit IPA z Rožňavy je zkrátka extrémně hutné pivo - tak hutné, že by pokus nacpat ho do obvyklých pojmů jako "plné tělo" nevyhnutelně skončil jejich poškozením. Zde by se spíše hodil výraz "tělo zavalivší celý obzor".
Není náhoda, že se pivo prodává jen ve třetinkové lahvi, tento mok totiž nelze normálně pít, jen pomalu ucucávat. I pitelnost lze tudíž jen těžko hodnotit nějak vysoko. Nejlépe to asi dokládá skutečnost, že jsem třetinku piva "No limit" pil hodinu (!), aniž bych měl pocit, že se nějak šidím. A až asi v půlce sklenice jsem došel k pevnému přesvědčení, že skutečně jde o pivo vycházející ze stylu IPA.
Jak už naznačuje název piva No limit, je vhodné pro lidi, kteří chtějí vyzkoušet, co ještě snesou. Vím, že normální IPA je obvykle patnáctka a výše, ale přesto si troufám říct, že i zkušeného IPAře by Imperial Double IPA 22 "No limit" mohla vyvést z míry. Ochutnávači a lidé, kteří rád zkoušejí své hranice, ji jistě rádi otestují. Ostatní možná také, ale s nejvyšší opatrností, protože obsahem alkoholu se opravdu nebezpečně blíží vínu.
Kaltenecker double IPA "No limit" je zatím nejvíce "zabijácké" pivo, které jsem kdy pil. Mám před ním respekt, protože dodnes si nejsem jistý, zda není silnější, než já.
V krabici piv z pivovaru Uherský Brod (dříve Janáček) nechyběla též lahev jedenáctky Patriot.
Potěšující při přelití do sklenice je již jeho chmelovo-sladovo-medová, moc příjemná a nadstandardně plná vůně. Též barva nazlátle medového odstínu je přesně tím, co od českého ležáku očekáváme.
Středně hustá bílá pěna se sice trochu trhá, ale to je snad jedinou drobnou vadou na kráse Patriota.
Co naznačuje jeho vůně, plní i chuť: medově sladové, přiměřeně plné tělo (v měřítku jedenáctek) v dokonale padnoucím pryskyřičně chmelovém kabátku, který mu velmi sluší. Pivo je harmonické, až "hebké" a pokud nemáte předem hotový názor a oblibujete české ležáky, jistě si vás rychle získá.
Stejně jako desítka Perun, je i hrdý Patriot pivem tak pitelným, že byste ho nejraději polykali po litrech.
Celkově je tedy Patriot krásně vyladěným a lahodným světlým ležákem s hezkou etiketou, jehož jedinou chybou je jeho vpravdě patriotská věrnost jihovýchodní Moravě a tudíž malá dostupnost v Čechách.
Velice povedený "ejl" z Náchoda. Vysoká pitelnost, ovocné tóny v chuti, celkově harmonické pivo. Točená verze samozřejmě lepší než lahvová, ale ani ta není k zahození.
Piva privátních značek obchodních řetězců bývají trochu sázkou do loterie. Občas se vám podaří vyhrát, ale většinou k tomu potřebujete kus štěstí.
Nejlevnější Bertold, pojmenovaný prostě "světlé pivo" (se stříbrným lemem, neplést s Bertoldem světlým výčepním s červeným lemem na etiketě) zřejmě neplánuje být pro svého majitele šťastnou hvězdou. Jeho kvasový, mírňoučce chlebový a trošku "zapařený" odér, světlá, zlato-slámová barva a řídká, saponátová, dosti rychle opadnuvší pěna naznačují, co nás čeká na jazyku.
Zde se zatřepe dobrý říz a rozvine jemně sladová chuť. Hořkost v závěru je sice zprvu slabá, ale posléze se přeci jen prosadí a nakonec i ulpí.
Sladovost se projevuje na dané pivo poměrně příjemně, v pivu sice chvilkami "vyskakují" různé (naštěstí slabší) pachutě, ale nejedná se o nic kritického. Vyladění a harmonie však mezi silné stránky Bertolda světlého nepatří, a nejpříjemnější je na něm opravdu ta sladová složka.
Bohužel, už ke konci lahve do mě moc nelezl, pitelnost tedy nemohu hodnotit nijak vysoko.
Pokud nečekáte zázraky a chcete levné pivo třeba k práci, dá se Bertold v umírněném množství vypít - díky nízkému obsahu alkoholu 3,5 procent je zřejmě k podobnému účelu předurčen. A pokud chcete "lahodovat", jistě se obrátíte jinam, neboť za účelem vychutnávání pořádného českého piva se asi nikdo soudný světlého Bertolda kupovat nechystá.
Lucky Bastard - India 15°
India pale ale („IPA“)
9
Štamgast
kluzo
,
8.9.2014
Zelená kočka Pivaárium, Dvořákova, Brno
Asi spolu s Raptorem od Matušky nejlepší pivo z moravsko-slezsko-českých piv, jaké jsem pil.
Propper polotmavá 14°
polotmavé speciální pivo
8
Štamgast
Honza304
,
7.9.2014
pivovar a hospoda v Praskačce
Člověk by řekl, že čtrnáctka je hodně silná a pitelnost nebude tak dobrá, ale opak je pravdou. Skutečně dobré a "hladké" pivko.
Černá třináctka je chutná, není tak sladká, jak jsem se obával a jak černá piva bývají. Vyvážená chuť i pitelnost.
K tomuto pivu nemám žádné zvláštní připomínky, skutečně dobré plné chutné a rádi si dáte další.
Polička František Bittner 13°
světlé speciální pivo
9
Štamgast
Kvicala
,
7.9.2014
Pivní pohotovost Chrudim
Toto je velmi dobré a povedené pivo! Jak bývá u Poličky zvykem, velice dobře pitelné, kdy sladovost má zřetelně navrch nad chmelem, ale to vůbec nevadí. Rozhodně musím doporučit všem milovníkům nekomplikovaných piv, která si na nic nehrají, a o to víc pak chutnají.
Příšerné pivo, které jsem ještě ze 2 pokusů nebyl ani jednou schopen dopít...hnusná ulpívající hořkost. Dlouhodobě mám silný pocit, že název pivovaru je analogicky odvozen od slovesa "svíjeti se" - totiž v bolestech po konzumaci.
Určitě nedoporučuji!
Záchvěvy léta mě donutily ochutnat poslední ze série mně známých Staropramenů Cool, totiž Grep, takto mix piva a ovocné šťávy (říká plechovka).
Citrusová vůně s trochou kvasu u této "míchanice" nijak nepotvrzuje poměr složek 1:1. Podobně jsou na tom ostatní vjemy: barva je světle růžová (lososová), kalná. Řídká pěna po přelití do sklenice rychle vyšuměla a vzápětí téměř zcela opadla.
Velmi silný říz obrovských bublin poskakujících v celých ústech jsem čekal, naprosto převládající ovocnou limonádovou sladkost už méně. Po třech vteřinách ústy projde dech velmi mírné nahořklosti, kdy v podstatě není poznat, zda má hořkost původ v grapefruitu, nebo v chmelu. Ale je to celkem jedno, protože nahořklost vůči sladkosti stejně hraje asi čtvrté housle.
Chuti Staropramenu Cool Lemon zkrátka dominuje ona limonádová až ulepená sladkost, která téměř zabíjí osvěžující schopnost nápojů míchaných z piva. Tohle mi tedy moc nesedlo a plechovku jsem ztěží dopil.
Přestože jsou si plechovky Staropramenů Cool podobné vzhledově, obsah se kvalitativně dosti liší. Já na tomto nevysokém žebříčku stavím nejvýše Staropramen Cool Cidermix, naopak Cool Grep bych umístil úplně dospodu. Od pádu na zem jej zřejmě uchránil jen fakt, že není nijak nechutný, jen prostě sladce ulepený a těžce nezábavný.
Velmi chutné pivo, které nenese žádné následky, ať kupované, tak točené. Drží si stálý standard, i když dnes většina 11° piv jsou v podstatě chuťově stejné.
Z počátku sladká chuť, která má na konci hodně hořkou chuť podobnou Fernetu.
Zjednodušeně jednou stačilo, víckrát ne.
Pěkná tmavší zlatá barva, pěna řídká, po chvili z ní zůstávají cáry na hladině. Vůně mladinová, nasládlá, vzadu se ve vůni krčí trocha chmelu s lehkým kovovým nádechem. Říz střední. Chuť mladinová, nasládlá se slabší lehce ulpívající hořkostí opět s lehoučkým, ale znatelným kovovým nádechem. Pivo nepřekvapivě vodovější. Žádná velká sláva, ale vypít se to dá, což je za danou cenu celkem úspěch.
Pánové, při vší úctě k pijákům, odborníkům a štamgastům... jak můžete někdo napsat, že Radegast Premium BYL lepší než je nový Radegast Ryze hořký...
Dnes jsem schválně zakoupil v Kauflandu, který doprodává zásoby R-Premium, jeden tento kousek, který se již stal historií. Prosím vás, v čem je lepší než Ryze hořký? Já to nevím a necítím. Děkuju za radu a trochu se omlouvám za netradiční recenzi, ale bohužel nemám jak jinak ventilovat svoje rozhořčení nad přezíráním nového, skvělého R-Ryze hořkého :(
Zubr Gold, tedy "lepší Zubr" je obecně považován za "jedenáctku", nicméně na obalu lahve, jíž jsem zakoupil v hypermarketu Albert, jsem nic podobajícího se číslovce "11" nenašel. Na lahvi nevidím ani slovo "jedenáctka" ani text "11" (kromě data trvanlivosti, ale to se nepočítá). Jedenáct procent extraktu původní mladiny se dá odvodit z obsahu alkoholu 4.6% a zejména z chuti.
Před ochutnáním ovšem nejprve přichází čichový vjem, v němž se po přelití z lahve do sklenice vystřídaly jemná chmelovost, kvasovost i sladovost, až se nakonec ustálila na mírně chmelově nakyslé.
Barva Zubra je hezky sytá, zlatá přecházející do odstínu švestkového dřeva, pěna pak bílá, středně hustá, poměrně trvanlivá (částečně opadla, ale ne zcela).
Dobrý říz zašumí v ústech a uvede chuť. Hned zprvu se v ústech roztáhne sladovější plné tělo, sladká složka chuti sahá až téměř k "bonbónovitému" projevu, naštěstí však kritickou hranici nepřekročí. Navíc nastoupí včas sice jemnější, avšak důsledná hořkost a dokáže slad postupně vyvážit a následně i celou chuť zakončit jak se na české pivo sluší; nadto hořkost chvílemi projeví i příjemné, pryskyřičné tóny.
Všechna piva z přerovského pivovaru, která jsem dosud ochutnal, byla pitelná a harmonická, a totéž se dá říct o Zubrovi jedenáctce. Považuji ji za velmi dobře vyvážené a pitelné světlé pivo se sladším tělem a harmonicky hořkým zakončením.
Tak Primus volume #2 o obsahu alkoholu 3,8% je nelibý, nechutný propadák. Degradace z piva výčepního na stolní se nechutně podepsala na tomto produktu, který se tímto stal prakticky nepitelným.
Celkem pitelná a osvěžující, byť prázdnější desítka s trochu nepříjemnou ulpívající hořkostí. Nicméně musím ochutnat i jinde, nejsem úplně přesvědčený, že se o to pivo v dotyčném baru starají nejlépe.
Zájezd na jih Moravy značně rozšířil mé pivařské obzory a návštěva v Hodoníně byla třešničkou, či lépe pivní pěnou tohoto pobytu.
Zde jsem v restauraci Stará Budvarka ochutnal čepovanou verzi jedenáctky Podlužan z Břeclavi a musím říct, že mi sedla výrazně více, než lahvová (ne že by ta byla špatná). Jde o místního přeborníka, který je v kraji poměrně hojně zastoupen, ale mimo region jižní Moravy na něj prakticky nenarazíte.
Již středně hustá, špinavě bílá a poměrně trvanlivá pěna zavoněla hezky čerstvou chmelovou vůní, též sytě zlatá, téměř čirá barva je přinejmenším odpovídající.
Po napití mě Podlužan silně říznul až téměř k hranici rušivosti, ale naštěstí se říz poměrně rychle uklidnil.
V chuti jsem neprve ucítil obilnost se sladem, prakticky ihned následovanou chmelovou hořkostí. Chmelová hořkost nad sladem zůstává a s dalším pitím se stává výraznější, postupně získává převahu, až v pozdějších doušcích slad zatlačila do pozadí (ale ne zcela, ani ne nepříjemně).
Středně plné tělo Podlužana podtrhuje dobrou pitelnost - pivo do mě klouzalo bez potíží a jsem si jist, že bych s ním dokázal strávit nejeden příjemný večer. Podlužan je pivem vařeným tradičním způsobem, není tedy fádní ani uniformní, a to zejména při srovnání s velkoprodukcí největších pivovarů. Pokud tedy někdy zavítáte na jižní Moravu, společnost Podlužanu by vám měla přinést příjemný zážitek.
Nečekal jsem, jak je Hubertus dobrý! Příjemná hořkost v dozvuku. Dobrý ležák jak na prolití hrdlem, tak na pomalejší vychutnání.
Dobře pitelná čtrnáctka. Trochu již převažuje alkoholová chuť, ale tak akorát na vychutnání.
Napíšu to takhle: vzali jsme si 2 multibalení tohoto piva v plastu (tj. 12 x 1,5 l) letos do Chorvatska. Takže mezi slepými jednooký králem :)
Setkání s Krakonošem pro mne bylo příjemným překvapením. Na první pohled zaujme tmavší barva a příjemná výrazná chmelová pivní vůně. Pivo má výraznou hořkost, která pomalu ustupuje. Díky těmto vlastnostem se zdá chutnější a hutnější a tím i zajímavější než piva z televizních reklam. Opravdu do člověka teče samo. Ale pozor, zdálo se mi "chytřejší" než jiná piva. Prostě ten typ, kdy po pátém pivu rozumíte politice a po sedmém všemu. Hodnotím vysoko - znáte ten pocit, kdy v horku skočíte do chladné vody bazénu? Tak tady ten bazén skočí do vás.
Nepasterizované Géčko doplácí na klesající pověst svého staršího bratra. Proti klasické vodnaté desítce nabízí o něco výraznější chuť. Pokud ponoříte nos dostatečně hluboko do sklenice, ucítíte i dobrou pivní vůni. Ta se zdá při běžném napití málo výrazná, stejně jako barva. Rozhodně se to pivo dá pít, není to žádný bolehlav nebo projímadlo. Točí do 0,4 l sklenic, proto si trochu oproti klasickému půllitru připlatíte. A celkové hodnocení? Stojí za ochutnání jako malé auto - doveze, ale neokouzlí.
Tak toto je přátelé PIVO! Pro mě zřejmě nejpříjemnější pivní překvapení letošního roku...zkrátka vyškovské pivo, jak má být. Hořkost je až udivující, celkově hodnotím jako silné pivo vysoce nadprůměrného kalibru.
Klasický ležák dvanáctka z jihomoravského pivovaru Uherský Brod (dříve Janáček) nese prostý název Premium. Pivovar Uherský Brod oživila skupina pivovary Lobkowicz (dříve K Brewery trade) a kvalita zdejších piv se od převzetí značně zvýšila.
Ve vůni světlé dvanáctky je po přelití do sklenice cítit kvas a chmelové pryskyřice se sladem, celkově je velmi příjemná.
Též velmi hustá, bílá, trvanlivá pěna a zlato medová čirá barva naznačují poctivou práci.
Chuť ležáku z Uherského Brodu uspokojuje plně bohatou až medovou sladovostí, jež je vyvažována ladně napojenou chmelovou hořkostí. Říkám-li o těle "plně sladové", nemyslím tím v tomto případě "těžce ulepené". Sladovost i přes svou blahobytnou plnost působí vesele, až hravě. Také hořké zakončení není tupé utnutí sladovosti: jeho chuť se mi několik vteřin po odeznění sladu jemně táhla po patře, avšak bez ulpívání.
Mám-li shrnout svůj dojem z uherskobrodského ležáku, použil bych slova: plnost, kulatost, medovost, lahodnost a velmi dobrá pitelnost.
Z Uherského Brodu jsem zatím nepil byť jen průměrný kus a Premium potvrzuje můj soukromý názor, že místní pivovar vaří v měřítku průmyslových pivovarů jedna z nejlepších piv.
Skutečně dobré pivo, i když přídavek cukru mě nutí klást otázku "proč?"...V každém případě jemně chmelený ležák, trochu připomínající Starobrno 12.
Pivo piju pro hořkost,pokud má nějaké pivo náznak sladkosti,příchuť karamelu,taková piva moc nevyhledávám.Kohut světlý ležák 12 mě velice překvapil (teď nechválím proto, že majitel je můj kámoš).
Výtečná hořkost,podpořená chmelovou chutí a v neposlední řadě správně vychlazené a profesionálně natočené bez žádných kysličníků a podobných zlozvyků!!!Pivo je samozřejmě nefiltrované ani nijak chemicky upravované.Po páteční degustaci jsem byl velice příjemně překvapen a mohu s jistotou potvrdit, že na Kohutku ještě někdy vyrazím!!
Chodovar Skalní polotmavý ležák
polotmavý ležák
7
Redaktor
PanVrchni
,
1.9.2014
lahev koupená v bar / Billiard clubu Albert, Na Slupi 3, Praha 2
V billiard baru Albert, pražské to studnici piv Chodovar z Chodovy Plané, se dá zakoupit též lahev polotmavého ležáku dvanáctky, zvaného "Skalni".
Odšpuntovávám závěr na pěkně provedené patentní lahvi a přelévám pivo do sklenice. Odměnou za mou činnost je mi nejprve vůně: krásně chmelová, živá, s karamelovo-ovocitým podtónem, oči potěší hustá, špinavě bílá pěna a měděná, kalná barva. To vše vzbuzuje napjaté očekávání, co chodské poselství provede v mých ústech.
Neprve trochu rozruchu, protože, jak je u Chodovarů obvyklé, též polotmavý Skalní měl (dokonce i z lahve) silný říz; kritické hranice rušivosti však naštěstí nedosáhl.
Chuť polotmavého Chodovaru je plná, živě ovocito-karamelová se stopičkou nakouřenosti a ladně napojeným chmelově hořkým zakončením. Závěr chmelové hořkosti se v ústech ještě několik vteřin příjemně protáhne.
Chodovar Skalní je plný, harmonický, velmi dobře pitelný, ale přitom i svébytný polotmavý ležák s rozpoznatelným charakterem. Pokud jej kdy čepovaný zočím, s chutí po něm bez váhání skočím.